93.1
V těch časech Sirdi ucítil velký strach, ale skryl ho ve svém nitru. 
93.2
Neboť Sirdi se velice obával hněvné odplaty Tildo a jiných Vasë, za své zlé činy, které považoval za spravedlivé.
93.3
I měl věru důvod, neboť v Jednozemi, Jinozemi i dalších místech Naulu spojovaly se síly světla a dobra, a v ohních kuly se svaté meče; o čemž Sirdiho zpravovali jeho zvědové.
93.4
Tehdy Sirdi odešel do vyhnanství až na východ Naulu, kde sobě uzmul pouště, kamenité pláně a nehostinné pustiny.
93.5
Na prostých lodích ho následovaly jeho láje potvor a smečky padlých zvířat a též první ze skřetů, kteří vždy poslušně naslouchali Sirdiho hlasu.
93.6
Také Sorpü a velcí netopýři přenášeli Sirdiho pomocníky do jeho nového útočiště.
93.7
Dokonce i někteří lidé, nyní již otroci nebo potemnělí služebníci hlasu Zla, se nyní plavili do nových zemí.
93.8
Zde totiž, ačkoliv na místě pustém, Sirdi nemusel tratit čas půtkami o nové území a namísto toho hned počal budovati velké bojiště.
93.9
Žádný z jeho synů a dcer se nehodil pro správu takového díla a ani nebyli výteční stavitelé, ale jeden z jeho Alnë, Fütomrak, jenž je synem Retüstikona, Pána utrpení, se ukázal býti schopným generálem i vládcem.
93.10
Jemu Sirdi předal vládu nad vznikajícím dílem a sám se na dlouhý čas skryl před světem – a počal shromažďovat velká kouzla.
93.11
A hle! Fütomrak vystavěl pro svého pána pevnost takovou, že také nikdy poté nebylo již takového díla na Naulu a nikdy předtím, ačkoliv to dílo bylo zlé.
93.12
Na dalekém východě, na pláních Utospandë, v horách Gondamo a na pobřeží Západní Divnozemě nechal vystavět tábory a věže, velké pevnosti a podzemní prostory, žaláře a křivulné sály.
93.13
Tak se všecek opevnil a se svými služebníky obezdil, že tomu místu se říkalo Darmondisir či Maräni'sirdoyinë.
93.14
Mnoho dní by bylo potřeba, aby pták byť jen přeletěl nad vší tou pevností. Sedmimocné valy z navršených balvanů a hradby skládané tam stály, vysoké, chatrné věže, narychlo budované a nespočet prostých doupat a jam pro otroky Sirdiho, které namnožil jako ubohé králíky.
93.15
Ba celé jezero bylo přineseno pomocí práce nevolníků, obrů a za pomocí čar a tisíce tisíců stromů bylo vykořeněno, aby na obřích vorech připlulo pro potřeby staveb.
93.16
A něm, v bahnité vodě se množily odporní mloci po sta tisících, aby nakrmili Sirdiho vojsko.
93.17
A běda! Ač to bylo nezvyklé, také Kansoruyli Owolarinë se zde usídlili, snad jako protizávaží na váhách Mocností, jež se shromažďovaly na druhé straně světa.
93.18
Jejich místo bylo ve středu Darmondisiru a tam stál jejich tmou zahalený tábor, ze kterého se nesl halasný nářek utrpení a bolesti.
93.19
Tu Sirdi vyšel a byl pyšný na své dílo a jmenoval Fütomraka svým synem, ačkoliv tomu tak nebylo.
93.20
Shromáždil pak k sobě mnoho služebníků, pakostů a drabantů, a láje ty byly nespočetné. Nikdy poté již nebylo shromážděno tolik zlých tvorů na jedné straně.
93.21
Zlo je sytilo a maso otroků, obludné nečisté rostliny a zplozenci hlubin, pichlavé rostliny pouštní a mloci hnijící, prasata pokroucená a chomáče plísní nasáklé krví; taková byla jejich strava.
93.22
A tu, na druhé straně Naulu, jakoby se krajiny pročistily, náhle zmizely zlé nestvůry z lesů a pustin, i čarodějnice podlé odešly a odplazily se podivnosti odporné z kanálů pod městy.
93.23
Ti však mířili k Sirdimu.
93.24
Někteří vládcové těch krajin pak jásali a mohutně slavili vítězství nad zlem, ač nerozuměli, co se vlastně chystá.
93.25
Proto také mnozí váhali, když Tildo s Vasë shromažďovali své voje.
93.26
Však pro velká božstva radovánky skončily, i moudří Tildo, Vasë i Alnë sešli se kolem Astalonu Alfagnomu, zářícího trůnu Hidrandëho.
93.27
Tu pravil Hidrandë: „Ač bratr náš, je jiný. Ač dáno od Mirondë, k neuvěření. Ač jsem spravedlivý, nikoliv nekonečný v trpělivosti. To jsou mé myšlenky o Sirdim a o mě a všech Tildo, Vasë a manících veškerých, co jich na Naulu jest. Zrodili jsme naše milované, Emani, aby kvetli jako vzácný květ, plný barev a šťávy.
93.28
Ale Sirdi zničil naši zahradu, plnou jiných úžasných výtvorů. A ničil ji od počátku a my jsme museli jeho jho snášet jako slepí mezci, ačkoliv jsme dokázali mnohé jeho rány a jizvy proměnit v pestré květiny. Za to ho jmenuji Gagandoyl a budiž na věky proklet. 
93.29
Nyní slyším velké zvěsti, zaslechl jsem zvonění mečů a štítů a halasné modlitby volající po odplatě, ano, slyšel jsem prosby velkých hrdinů, aby povstala moc Sirdimu rovná, ale světlem planoucí! Ze své moci shromáždím z koutů všelikých tvorstvo Naulské, aby ve velké bitvě Sirdiho přemohlo a překonalo! Nechť započne válka bohů!“
93.30
Tak bylo voláno bezpočet tvorů Naulu a mnoho jich bylo, až oči přecházely a sto velkolepých měst by je nedokázalo pojmout.
93.31
Zdá se však, že teprve teď všichni dychtili spojit se pod jednu korouhev, pod jeden prapor, který by nebyl z nízkého původu, ani by nebyl z nějakého panství jiného než nejvznešenějšího.
93.32
Tildo povolali své syny a dcery, mocné Vasë a ti zase svoje, Alnë. Přišli Lepostiriyon, Oyöli, též Wotörmi z hor, Fäliyë zbylí, někteří z Alnarti’melëra, Sëli nespočetní, Lükasëli mohutně vyzbrojení a dokonce i někteří z Kanmiluyli Owolarinë.
93.33
Jen Emani chyběli, až na výjimečné hrdiny, neboť Awëlka Pochodeň, Yäkos Hraničář, Manatär Ochranitel, Latina Překrásná i Dëcen Světakrok se přidali na stranu Tildo v této božské válce.
93.34
Pod bílými praporci chystali se k bojování.
93.35
Uplynula léta, než se obě strany připravily, než věže a lodě byly vystavěny, než povstala vojska ve zbroji, než přehršle kouzel byly směstnány, než hrdinové obou stran utužili svoje družiny.
93.36
O těch časech a velkých činech, jež ještě přijdou, slovutných, pěje slovem epická báseň Sirdin'akwantori, jež je velkým, samostatným dílem. Dále je jen hrubý výtah toho, co je v ní obsaženo.
93.37
Z vůle Tildo, ze západních světadílů, pak vyplulo stokrát tisíc lodí, bílých, zlatých a mramorových, plných vojsk. Třpytně se rozrážely vlny, když na širém moři armáda ta plula ku Divnozemi.
93.38
A sám Hidrandë plul na zlaté lodi na špici výpravy, Osqaldin opět stanul pevně jemu po boku a sveřepě třímal svou hůl, po druhém boku pak Niyenult, oděnou ve žhnoucí zbroji, kladivo Kolador znovu připravené k boji.
93.39
A velký strach dopadl na osazenstvo Západní Divnozemě, neboť světlé vojsko zářilo svou spravedlností jako vycházející slunce, jež připlouvalo od západu.
93.40
Ale Sirdi uvolnil největší kouzla, která dlouho ve svých křivulných sálech mísil a spojil čáry Likintiyannon i Vnějšího světa, aby připravil zrádnou past.
93.41
A Holkron tam pomáhal, i synové a dcery Sirdiho, i Sirdiho černí červi a jiné nestvůry z hlubin země – nesmírné čáry s nimi byly, až se celý svět třásl.
93.42
Když byla armáda světla již na půl cesty mezi západními světadíly a Divnozemí, nechal Sirdi vyrůst z kouzel a barev velké pohoří, totiž Ogulda'finli'mandiyë, Hory beznaděje, jak byly potom známy.
93.43
A táhlo se to pohoří, ač nebylo podstatou z hor, od nekonečna na severu až po nekonečno na jihu a vysokost těch hor byla taková, že žádný pták je nemohl přeletět a ani žádný z Huna Lepostiriyon.
93.44
Nebylo ani možné horstvo to podlézt a zavrtat se do něj, taková byla jeho pevnost.
93.45
Za mocného třesení země se ty hory vynořily a celý Naul se chvěl, láva tryskala a zuřivé bouře běsnily, moře se v těch místech vařila a sama země naříkala.
93.46
Když Ogulda'finli'mandiyë povstaly, poničily zároveň mnoho lodí plující armády a také mnoho se z nich potopilo. Modrá moře se zabarvila krví a po staletích hladu se hlubinné potvory nasytily.
93.47
Zoufali si všichni, kdo za pomstou pluli a podle toho naříkání hory dostaly své jméno.
93.48
I navrátila se vojska zpět.
93.49
V té chvíli naděje pohasla a mnoho z velkých armád bylo rozptýleno zpět do svých domovů, a ačkoliv se znovu měli sjednotit, mnozí tak již neučinili.
93.50
To bylo mistrnou a prokletou ránou zaťatou Sirdiho zlou vůlí do jednoty světlých vojsk.
93.51
Ale sám Sirdi ztratil většinu svých mocných a dlouho připravovaných kouzel a tehdy byl zesláblý. Jeho armády však stály v plné síle.