92)
Emano'lipastindin
O uspání lidí a jejich uzdravení
92.1
Pak Sirdi a jeho Vasë, jakož nejen oni, verbovali z řad lidí své pohůnky, trápili je, mučili je a pak zas odměňovali za věci nedobré.
92.2
A kroutili jejich těla, i podrobovali jejich mysl, věznili v temných kobkách a vytvářeli z nich zrůdy, trpící bolestí.
92.3
Láska je nespasila a nešťastné matky musely plodit děti, jež se poté staly mladými, zkormoucenými vojáky.
92.4
Tehdy Sirdi zajásal a postavil z nešťastných lidí šiky, s kopími, meči a štíty a nechal je zpívat ohavné písně v ryku bitvy.
92.5
Třináctero bylo těch armád, každá o sedmi vojích, nevelkých v těch časech, ale dobrých ku zvrácené potěše zlých tvorů. 
92.6
A všichni čekali na pokyn černé ruky, aby započala nešťastná válka bez konce, ve které mělo lidstvo zahynout.
92.7
A to vše se odehrálo rychle, jakoby přišla bouře, kterou nelze zastavit.
92.8
Ale sám Sirdi též je zapleten v úradcích Mirondë a nelze jinak.
92.9
Tu pravila Loynalë: „Pláčem svým a slzami nesčetnými smáčím duše Emani, abych jim dala milost, kterou mám ve své mysli. Která číše vína nám zaslepila oči, který lživý zpěv nám zavřel sluch, že jsme dopustili ohavné poskvrnění posvátné zahrady našich milých dětí? Dala bych mnohé, abych opět viděla nezkalenou čistotu pléměte, které jsme všichni utvořili. A mezitím hleďte. Zkaženost veliká se šíří učením zlým mezi Emani a oni upadají jako květy sytící se bahnem hnijícím. Vzývat soukmenovce svoje z Tildo nikdy nebylo v mých snech, ale nyní, pojďme vysvobodit své děti!“
92.10
A Hidrandë povstal, odhodil korunu Edelon a do rukou vzal Hamurgo, Rudé kladivo. Tu zlostně pravil:
92.11
„Jaká hrůza! Nyní čas moudrosti nás musí opustit a polnice rychlých odvet nás pozve k nemilosrdnému činu. Spal jsem snad, či usnuli jsme všichni, lstivým, medovým, avšak prohnilým spánkem nečinnosti a klamu? Zastav se Sirdi, zastav se navěky! Nedopustím, aby Emani utrpěli tvou ranou. Neobrátíme se nyní ke svým dětem zády, anobrž spasíme je. A snad i svět okolo spasíme, neboť co se máti stát, to se stane a již od časů Firdiho, jen síly svoje drobíme, aby naše velká díla byla potom pohlcena zrádným zlem, jednotným a mocným, pošpiněna a poškozena. Síly veliké bude nyní zapotřebí a spojení opětovného, abychom zabránili zlé nákaze mezi Emani a abychom rozmělnili to, co ve zlu je jednotné. A ty, Sirdi, konečně zaplatíš.“
92.12
Tehdy však již meče a sekyry pily lačně krev mladých Emani a velký zlý sen zkazil mysl všech.
92.13
Pak sestoupili spěšně Tildo a také Vasë i s mnohými Alnë a spojili své síly, vedeni Hidrandëm. A ticho nastalo, trouby hlásné utichly a písně ustaly.
92.14
Užasli Lepostiriyon, i Oyöli, Lükasëli i Melëra.
92.15
Neboť po Naulu v čele velikého zástupu mlčenlivě kráčeli Tildo pospolu, jak ještě nikdy předtím a též nikdy potom. 
92.16
Mnoho barvy každý namíchal ze své podstaty a v údolí Samlindo pak Osqaldin nechal povstat barevný déšť, který nosí spánek.
92.17
I vypustil do něj Osqaldin velký díl své krve, i Loynalë svých slz a Lümindon mléka ze svých prsů.
92.18
Též jiní Tildo a Vasë do něj přidali přehršle čarovných sil.
92.19
Praví se, že Tildo v těch časech byli těmi kouzly velmi zesláblí, a kdyby jim snad Sirdi chtěl ublížit, povedlo by se mu to. On však byl zaměstnán odpornou hrou mezi armádami lidí.
92.20
Třináct dní poté pršel ten déšť, jako vodopád nádhery z nebes, pokrýval všechny země, lesy i širá údolí, též pobřeží a ostrovy. Květiny i stromy usnuly, spát šla i zvířata, Lepostiriyon, Melëra i Lükasëli, jakož všichni ostatní.
92.21
Všechny božské bytosti, jakož i množství bytostí elementárních bylo zaměstnáno tou prací, a déšť musel být roznesen do všech koutů světa.
92.22
Avšak také plemeno Emani usnulo a na dlouhý čas, mnohem delší než ostatní.
92.23
Sirdi byl zaražen a černý trn strachu se zabodl do jeho srdce.
92.24
Neboť netrvalo nežli několik dní, aby opět celý svět procitl, odpočinutý a plný sil.
92.25
I podivovali se všichni, kdo se probudili, co se stalo a jaký to má důvod. Ale Emani spali dál.
92.26
Ten velký spánek je zván Emano'lipastindin a Tildo tak ozdravili poničenou lidskou duši, po staletích spánku, ač se nemohla spravit nikdy zcela.
92.27
V ten dlouhý čas byla chráněna těla a duše lidí tím velkým kouzlem spánku a věru podivný pohled musel být na jejich rovy, našel-li je někdo.
92.28
Pod tenkou vrstvou zlatých listů, v nekonečných oblacích husté mlhy, lidé spali svůj čarovný spánek, špinaví a vyhublí, ale pod hojivým kouzlem. 
92.29
A hle! Z těch časů Emano'lipastindin si lidé odnáší památku a lék, totiž Lipä – Spánek.
92.30
Spánek hojí duši a omlazuje tělo, je jako hojivá voda pramene Tildoronu. Spánek zůstal lidem jako mocný dar, co léčí rány krvácející duše.
92.31
Takovým spánkem, jakým Emani v těch dobách usnuli, již poté nikdo nesnil.
92.32
Však zlý a rozsáhlý čin Sirdiho nebyl zapomenut. V časech Emano'lipastindin byl hněv Tildo na Sirdiho mocný a nesmírný, jako jiný už nikdy nebyl a ani předtím.
92.33
Sveřepým a nelítostným hlasem, pevným v základech, Tildo svolávali k sobě zástupy věrných bojovníků dobra a čistoty.
92.34
Velký vztek s nimi byl, když do zlata, stříbra a rudých odstínů barvili své zbroje, ve chvílích, kdy mocní hrdinové těch dob na své čela brali třpytné helmice, hotovi do smrtící bitvy.
92.35
Čas spravedlivé odplaty se přiblížil.

​