100.1
Täyirndë Lidurindë má šestero dcer. Nechť jsou všechny velebeny, neboť slovutné jsou! 
100.2
První je Wadisa Ëlan, někdy také Lüway, neboť je vznešená a její moc je srovnatelná s Lidurindë. Lidé jí říkají Smolinda a je Paní stromů, vždy zelená a klidná, milující hvozdy nadevše.
100.3
Je dcera blahoslaveného ze stromů, Taliya, řečeného Eal'wümin, jenž pro Stromstvo vynalezl dary nejcennější.
100.4
Wadisa Ëlan se zjevuje na různých místech na Naulu a maníkům se neskrývá. 
100.5
Tu je možné uzřít nad korunami stromů v mlžném závoji ještě jednu korunu, nade vše mohutnou, pableskující svěží zelení a zlatou barvou, kterak jako velká loď pluje nad lesem.
100.6
V ten okamžik ať každý z maníků padne na zem v pokoře, ale smí hledět na ten zázrak, neboť podruhé v životě již nebude mít tu čest spatřit Wadisu Ëlan. Po sedm úplňků je pak požehnán.
100.7
Symbolem Wadisy Ëlan je zelená koruna stromu, zobrazovaná jako svazek devíti větví nad kmenem.
100.8
Chrámy pro tuto Paní jsou vystavěny z velikých balvanů, často jako jednoduché kamenné kruhy, vprostřed lesů.
100.9
Starost o stromy, jejich čištění a ochrana, jsou též nejlepšími obětinami, stejně tak jako zpěv pro ně.
100.10
Mezi potomky Wadisy Ëlan je řada mocných z Alnë, správců hvozdů, bedlivě dbajících na své panství. Mezi nejmocnějšími se vypíná Sulila'minda, Alnë hvozdu Dentöriyen, který se rozprostírá v Jednozemi mezi Nünulem a pohořím Iskar. A Dentöriyen, zvaný též Mračný hvozd, Iwirin vždy velice nenáviděl.
100.11
Rovněž Alnë hvozdu Watantar, jenž je nejhustší v Jihozemi, je obdařen velkou mocí. Je zván Wele'mirniyë.
100.12
Stejně jako dcera Wadisy Ëlan, Tol'amanda, která sytí srdce hvozdu Banuda a nedá nikomu toto posvátné místo najít.
100.13
Sëliwalna je pak Paní lesní zvěře, znamením oko pod parohem srnce.
100.14
Zjevuje se jako plachá srna, lehká gazela nebo svižná laň, se zářícíma očima, obklopená blaženými ze zvěře, a ti požívají úcty starých časů Sëlinnë.
100.15
Sëliwalna miluje svá lesní zvířata a přeje jim život, ale též smrt, neboť vlk ani rys se nemohou nasytit trávou.
100.16
Ví však, že smrt není hrozbou, je-li rychlá a milosrdná, ale život plný utrpení takovou hrozbou je.
100.17
Kdo chce Sëliwalnu uctít, ať z ulovené zvěře nic nezahodí, ale buď zpracuje k čestné potřebě svojí anebo v oběti navrátí lesu, se slovy díků na rtech.
100.18
Chrámů ale nevyžaduje.
100.19
Lidé jí zovou Laniru a je to dcera stavitele Dulgana, jenž žil velmi dlouho v ústraní a již není.
100.20
Sama Sëliwalna se stala jinoslavnou matkou Alintayny, Paní běžících ptáků.
100.21
Lindualinwa, kterou lidé nazývají Sawaya Entomira, je Paní navrácení života.
100.22
Jako paprsek světla mezi šťavnatě živými odlesky jarních listů bučin, jako pableskující třpytivé kameny, zářící tmou, jako omlazující nádech horského vzduchu, tak se objevuje v hloubi lesů.
100.23
Svým polibkem navrací život do těl, jež jsou posekána v boji, neb padli jedu za oběť. Její milost si však nezaslouží téměř nikdo.
100.24
Sama nikdy nedala najevo, jaký v duši, činy a krásou těla má být maník, jenž by si zasloužil návrat do světa živých.
100.25
Přetěžké je přinášet jí obětiny, neboť si jich nevšímá a obtížný úkol má služebník, jenž by chtěl pozornost její upoutat.
100.26
Symbolem Lindualinwy je zářící kapka krve. Zrodila se jako stříbrně zlatavý králík z lůna Täyirndë, ale nemá otce, její podstata totiž život dává i bez přispění rodičů.
100.27
Ač velmi mocná, kupodivu modlitby k ní nebývají časté – a sama Lindualinwa nepožaduje chrámů – jsou-li někde, bývá to velmi vzácně a pouze v nitrech hvozdů.
100.28
Život tedy zůstává jako vzácný dar a skončil-li, pak tomu tak bylo osudem dáno.
100.29
Paní mláďat je Elwandë, schraňující ve své náruči osiřelá děcka mnoha plemen, znamením dvě oka nevinnosti.
100.30
Skromné a blahoslavené chrámy jsou jí stavěny, kde opuštěná a nechtěná novorozeňata, či mláďata zvířat, i lidé nalézají útočiště.
100.31
Celý chrám je vždy vystavěn ze dřeva a je podobný někdy nízkým domům, nikdy do výšky, ale spíše do šířky rozrostlým.
100.32
Elwandë úporně tyto chrámy brání. Není však sama – obraně chrámů je zasvěcen nepočetný Řád naděje mládí, s odhodlanými, i milosrdnými válečníky, mistry dobrodruhy.
100.33
Služba tomuto řádu je zároveň i vhodnou obětí Elwandë.
100.34
Lidé Elwandë zovou Luciya a Pán dobrých výtvorů je jejím otcem, Tesilë Limas.
100.35
Slovutnou její dcerou je Wünmili, Alnë Milostného lůžka, bdící nad čistotou a rozkošemi milenců a manželů.
100.36
Ilnuyaynon je pak Paní jara, lidmi zvaná Zolasta, jež je dcerou Atat Kimniss'gäl Rozrazilky.
100.37
Odívá se do svěžích listů a pestrobarevných mladých květů, a její chrámy musí též takové být. Udržují si svou svěžest po celý rok, ale je jich poskrovnu.
100.38
To Ilnuyaynon naučila maníky vážit si Zolniyë, Svátku Jara. Jako první ho začali slavit Lükasëli, co druhý den po příchodu nového roku, druhý den Yasta'walnä'riyunnë, prvního měsíce.
100.39
V pozdějších časech začali lidé oslavovat den další, Yulmanë, Svátek dobrovzdání. V ten den všichni slibují lepší skutky a zpytují své svědomí, čeho všeho se mohli vyvarovat v minulém roce, ale neučinili tak.
100.40
Symbolem Ilnuyaynon je květ se čtyřmi okvětními plátky, které, jsou-li vyvedeny v barvě, jsou rudé a žluté.
100.41
Ilnuyaynon se stala jinoslavnou matkou On'nama, Pána vidu.
100.42
Poslední ve výčtu dcer Täyirndë je Paní zahrad, Waqaynon, a je dcerou Huna Asmayn Olwantir Zelenohrabné.
100.43
Dlouho pečovala o své vyvolené zahrady, na každém světadílu o jednu a zůstávala ve svém umění sama.
100.44
Než teprve mezi mladými Emani našla zahradníky, kteří pochopili její duši. K nim přistoupila a počala je učit umění pěstování zahrad, jež se poté skvějí jako umělecké dílo.
100.45
A zahrady jsou věru velkým klenotem měst, jež Emani milují.
100.46
Lidé jí pojmenovali Dalarita a nestavějí jí nižádné chrámy v podobě budov, leč přenádherné zahrady, plné vybraných a pečlivě střežených keřů a bylin.
100.47
Kdo Waqaynon nechce pohněvat, nechť do takových zahrad raději ani nevkročí, natož aby z natrhaných květin vyrobil kytici.
100.48
Symbolem Waqaynon je květina zkřížená se zahradnickou lopatkou.