94.1
Nad nespravedlností velikou rozplakala se sama Lomöri, jež byla Sirdiho kouzly probuzena ze Spánku podstatového.
94.2
Podala pak armádám pomsty pomocnou ruku svoji tak, jak by snad chtěla samotná Aldo z počátku věků.
94.3
Lomöri rozpukla své tělo od západu k východu, skrze oceány, od samých kořenů až k nebesům, od Likintiyannon až k Tildoronu.
94.4
I velká díra, veliká propast, nesmírná, nevídaná, se zjevila a moře vyteklo do Vnějšího světa a s ním i mnoho bahna nečistého a šlemu odporného, jež se po tisíce let na dně hromadily.
94.5
A praskly také hory Ogulda'finli'mandiyë v jednom místě, uprostřed, které zove Gareb'anälimäyë, Brána čistoty.
94.6
Avšak netrvalo dlouho, než se díra v Naulu opět uzavřela, dříve než se všechny vody stačily vytratit a velká ryba Fayahün opět doplnila oceány vodou.
94.7
Gareb'anälimäyë však zůstala a jako široký průplav zvala lodě na cestu.
94.8
Ta radostná zpráva se rychle šířila po Naulu a vlévala opět naději do srdcí těch, kdo se chtěli vydat na velkou cestu. Též ti, co váhali a byli zastrašeni, se nyní navraceli pod korouhve svých velitelů.
94.9
Po krátkých letech příprav opět velké vojsko vyrazilo a Sirdi již neměl dost sil ho zastavit.
94.10
Neboť Hory Beznaděje ztratily svou moc nad myslí maníků – lodě byly opět vystavěny, pluly s příznivým větrem a nyní již bez obtíží propluly skrze Gareb'anälimäyë – a Sirdi již neměl sil, aby je zastavil.
94.11
Tak se vylodily Armády pomsty v Divnozemi a byly tehdy nazvány Taramnë'gawnö'minnëya'kalrasë, Vojska spravedlivé pomsty.
94.12
Krutý boj nastal, neboť věrní služebníci Sirdiho sveřepě bojovali, tesáky, drápy a kouzla nešetřili. Bylo jich nespočet a rozběsnění byli, i odpočatí, bojovali též na život a na smrt.
94.13
Ale se světlem byl spravedlivý hněv. Jedenáct táborů bylo vystavěno, jako jedenácte pevných měst.
94.14
A nejen, že jedna strana byla obléhána, ale tu ze severu na jih byly žebříky stavěny, tu z jihu na sever zas pojízdné věže kráčely.
94.15
Též o tom všem vypráví píseň Sirdin'akwantori.
94.16
Mnoho nepřátel se sveřepě stavělo proti svatým vojskům, skřeti od Firdi, černí červi a prokletí pavouci, kteří měli těla pokrytá pláty z oceli, a jed z nich prýštil.
94.17
Stohlavé hyeny a černí vlci tam byli, kteří okolo sebe šířili neprostupná oblaka tmy.
94.18
Též Sirdi povolal silné potvory z Tumgälad Sirdolinnë, a hrůza šla před nimi i samo světlo pohasínalo.
94.19
Jako dva nejlepší generálové té války na straně Sirdiho se ukázali dva Alnë, Hatongumandor a Zaltoksor. Prvý vedl vojska do útoku, druhý pak velel obraně.
94.20
A třicet tři velkých bitev bylo svedeno, v nichž se mrtvá těla vršila na páchnoucí hromady.
94.21
V příbězích se praví, kterak slavní hrdinové bojovali a trpěli, i vítězili, Manatär Ochranitel, jehož oči žhnuly neuhasitelnými světlem.
94.22
Rovněž Latina Překrásná nikdy necouvla, ač plna jizev a Dëcen Světakrok tam kráčel, pevný jako skála.
94.23
Ano, též Edliyona Čarosloká tam byla, a její verše pálily nestvůry do očí a do duší.
94.24
Tayabrona Nezlomná statečně válčila, a pod praporem svým Lipan bez oddechu vítězil.
94.25
Sto devadesát devět let ta bitva trvala.
94.26
Než nakonec, Taramnë'gawnöminnëya'kalrasë mnohou krví a slzami vykoupené vítězství dosáhli.
94.27
Nic nepomohlo, že Sirdiho vojsko bylo desetkrát početnější, že jeho otroci byli hnáni do sebevražedných bitev, že stovky mil hradeb chránily voje zla.
94.28
Armády Tildo mocné prstence hradeb rozdrvili, do jam mrtvé nepřátele pohřbili, světlem znesvěcenou zemi požehnali a nejčernější žaláře osvobodili.
94.29
Viděl pak Sirdi, že jeho konec se blíží, ačkoliv skutečný konec nastat nemohl, neboť Sirdi je nesmrtelný.
94.30
Pařátem svým roztrhl své srdce, když už se spravedlivé čepele blížily a polovinu svého srdce nechal ukrýt.
94.31
Hidrandë s Oröndëm, i s Nalmem, Turem, i jinými pak přispěchal a rozbořil Sirdiho palác. A rozezleni byl velice, až v bouřích okolo potvorové hynuly.
94.32
Pak Lümindon svým kopím Famalo'grütan'gäliyelan proklála polovinu Sirdiho srdce a on proboden byl.
94.33
Schlípnul Sirdi jako list bez šťávy, jako ryba bez moře a již se nepohnul, ale nezemřel.
94.34
Tak Hidrandë pravil: „To je trest za všechna příkoří, která jsi v Naulu učinil, za zkažení našich děl a za všechna boření a ponížení. Teď vyhoštěn budeš, vyhoštěním velikým, největším v dějinách. Tak, jak nikdo již nebude a nebyl. Uvrhneme tě teď do Vnějšího světa, abys tam dlel za trest až do konce všech dnů. Tam v nesmírném chladu budeš stravován vlastní zlobou a bezčasé prázdno ti nedá odpočinku. A hlodat tě budou tvorové starší, než Ivarinden, i ubohý budeš!“
94.35
Tak byl Sirdi vyhoštěn a kopí v ráně bylo ponecháno, aby dál trestán byl.
94.36
Sedmimocným řetězem byl přikován k Likintiyannon, hluboko pod Naulem, kam světlo Fö nikdy nezasáhne, a které je zapomenuto celým světem.
94.37
To místo nedostalo žádného názvu, aby více zapomenuto bylo.
94.38
A z černé oceli byl kolem vykován žalář, jenž Sirdiho zastníl a již nikdy poté neuzřel ničeho, než prázdnotu a pustinu své vlastní duše.
94.39
A zapovězen byl přístup k Sirdimu, ba ani z dálky zavolati, aby jeho mysl zešílela a nikdy se již neuzdravila.
94.40
Ten čin byl zván Sirdin'akwantori, Vyhoštění Sirdiho.
94.41
Velký čas poté nastal, více však v Tildoronu. Slavnosti poražení trvaly jedenáct let a celý Naul se pokryl barvami a třpytnými odlesky.
94.42
A Osqaldin pravil:
94.43
„Nejsou osudy nás podivné? Nejsou osudy světa a všech, kdo po něm kráčí, plazí se a běhá obdivuhodné? A nejsou snad příběhy hlubin moře a širokostí nebes pozoruhodné? Nyní nastal přelom světa, jaký Naul nepoznal od Tildoyinnë, od přerodu Ivarinden. Černá místa byla očištěna, nestvůry rozdrveny a mnohé krajiny jsou mírné a vlídné. Snad je vůle Mirondë, aby takovou velkou bitvou byl zakončen starý čas a narodilo se období nové. A proto pravím, nyní je ta chvíle, kdy nové plemeno maníků našich, jež stále dříme, bude probuzeno. Tu velkou novinu předávám do tvé správy, Alwamayno, budiž ti žehnáno.“
94.44
A Alwamayna se uklonila a odešla, aby přemítala nad osudem.
94.45
Hudba lahodná všude zněla, fanfáry a trubky i mocné bubny a líbezné zvonky či píšťaly.
94.46
Sladký déšť padal a zlatý sníh. Radost a smích se rozezněly celým světem, až duše plesala a oči přecházely.
94.47
A od těch dob již zlo nikdy nebylo tak silné na jednom místě, ale z vůle Mirondë nemohlo skončit nikdy. Rozptýleno ono bylo a otravovalo zemi mírněji, o to však častěji.
94.48
Tehdy bylo zlomeno počítání času a nastal konec starých časů, konec všech Předvěků Naulu a započal První věk, tak zvaný Ëalpaniyo'lënwa.
94.49
Žehnejte všichni dobří těm časům, které přijdou!