V hlavním díle, knize "Mýty Naulu", je zmíněno mnoho čarovných míst a předmětů. Níže si můžete přečíst o některých z nich.
Pro vysvětlení: po Ükosově smrti (byl to autor knihy Mýtů), jeho učedníci pátrali po dalších znalostech a skutečnostech a sepisovali je do dalších knih. Proto se u jednotlivých Podivuhodností objevuje také jméno autora. Stejně tak tam bývá uveden odkaz na konkrétní odstavec v knize, kde se Ükos o dané věci zmiňuje.
Pro lepší pochopení pojmů a názvů doporučuji také číst kapitoly knihy "Mýty Naulu".
Podivuhodnost 110
Věděli jste, že...
... králové obrů užívají čarovnou palici jako symbol své vlády?
55.38: Je pak jeden z Halkanta'kumtakontan, také zvaný Golmarast. Palice je to veliká, kterou třímají obři, a z Kumtakovy holeně pochází. Silou je obdařena v drcení nepřátel. Králové obrů z Ghaloru jí považovali jako svatý poklad, jako žezlo jejich vlády.
Bratr Uyuykay sepsal:
Já, z vůle bohů též Ükosovec, požehnaný tímto vzácným darem, zabloudil jsem až na chladný sever Ghalorských zemí, které nesou mnoho jmen a každý kmen tam vládne svou malou oblastí.
Byl jsem provázen věhlasnou Družinou Chladné Síly, díky níž jsem přežil a mé stonásobné díky se promítá do modliteb za její ochranu.
Král obrů z kamenného města Ukr, který nese jméno Kikrü, obdařený velkou silu, větší než jeho soukmenovci, drží tento čarovný předmět vedle sebe, opřený o trůn z lebek velkých zvířat. A věru musí i mít takovou sílu, aby mohl Golmarastem vládnout, protože ten kyj je vyšší než král Kikrü, tedy jistě více než patnáct sáhů a musí být strašlivě těžký.
Však také úder Golmarastem musí být jako zásah deseti kameny metacího stroje, kdyby dopadly na jedno míst naráz.
A skutečně, palice Golmarast je podobná křivé kosti, šedé barvy, s hlubokými rýhami a vysokými hrboly, kosti, která kdysi byla Kumtakovou nohou. Oba konce Golmarastu jsou skutečnými kloubními hlavicemi, jen do druhého, mohutnějšího konce, je zasazen černý kámen podivného vzhledu.
Domnívám se, že i ten černý kámen nese velkou moc a pochází též z Vnějšího světa.
Obři říkají, že jen ti praví králové, či panovníci hodní stát se vůdci, mohou palici udržet v rukách a bojovat s ní. Jiný by pak v křečích odpadl, postižen tajemnou silou chladu Vnějšího světa.
Kdo třímá v rukách Golmarast, ať je to již obr, či drak nebo strom, je neporazitelný silou, i když mocný čaroděj, či lstivý zloděj by jistě dokázal změnit osud majitele zbraně. A tak to prý i bylo, když Golmarast sloužil jako žezlo vlády drakům, stromům, a nakonec i obrům.
Nicméně palice je tak strašlivá, že bojovník by se mohl postavit i samotné oživlé hoře, z mýtických časů, před Kakostofös.
Obři Ghaloru obdivují toho, kdo vládne tímto předmětem a považují ho za svého vůdce.
Podivuhodnost 109
Věděli jste, že...
... pradávný les byl vytvořen z oceli?
Tuto podivuhodnost Ükos ve svých Mýtech Naulu výslovně nezmiňuje.
Bratr Enter'layman sepsal:
Až na konci světa, kde se vypíná fialové pohoří Lih’mu, protkané žílami zeleného nerostu, stojí ocelový les, v pustině, kde není jiného života.
Tam jsem dorazil, s doprovodem mých ochránců a uviděl jsem tisíce podivných „stromů“, je-li to možné tak nazvat.
Ptáci tam nezavítají, havěti vidět není a ani trs trávy nezdobí kameny a barevné písky mezi patami kmenů.
Vysoké jsou ty stromy i více než dvě stě sáhů a ne každý z těch stromů je rozlehlý, s mohutnou korunou. Jeden má větví mnoho, jiný zas několik pahýlů. I jejich kmeny jsou roztodivných tvarů, tenké, i bachraté, křivé i kroutící se.
Avšak žádných listů není vidět, ani květů či plodů. A zda jsou pod zemí také kořeny, nezjistili jsme.
Stromy mají barvu šedočernou, a působí velmi omšele, ale stále jsou pevné. Nicméně jistě nejméně stovka jich leží padlých, pravděpodobné ulámané bouřemi. A jaké to musely být bouře, aby poškodily takové mocné výtvory!
Několik kousků rozlámaných kovových větévek jsme vzali s sebou, do Jednozemě. Mistr božský vzývatel, který s námi putoval, ucítil v tomto lese mocnou, dosud nepoznanou sílu, kterou nedokázal utišit, ani ovládat. Pravděpodobně zde ještě ulpívá stará moc tvoření.
Ve svitcích je možné se dočíst, že je stvořil sám prastarý Balbro Seltan, jeden z Ivarinden. Zda jejich vzorem byly skutečné stromy, či jeho myšlenka stromy předcházela, již není možné zjistit.
Podivuhodnost 108
Věděli jste, že...
... je na Naulu také potok utvořený ze slz?
61.17 V slzách se utápěla a slzami studnici naplnila, až z ní tekl čirý potok, i plynul k řece Qaralin. Ten potůček tam zurčí jemným pramenem dodnes.
Bratr Seldimnüss sepsal:
V Jinozemi, pod horami Eye, kde stále ještě pevně stojí hvozd Lauran, je možné nalézt samotný pramen silného proudu potoku Anäliy’nïstiro, jak se tu místně nazývá. Pramen je ochraňován malým Alnë, který se nazývá Numinalmo a zjevuje se v podobě hustě propleteného křoví, ve tvaru jezevce, s očima safírovýma.
Voda z tohoto potoka je hořká chutí, ale křišťálově čistá. Má léčivé účinky, ačkoliv nikterak silné proti nemocem, spíše uklidňuje rozbolavěnou duši.
Zajímavý je též soutok s řekou Qaralin, po mnoha pastvinách vzdálenosti. Zde, než se vody spojí, Anäliy’nïstiro poněkud zčervená, jako by byl zabarven krví, ale stále je průsvitný. Pak teprve se vody obou toků smísí.
Domnívám se, že je tím vyjádřen symbolický smutek nad osudem nebohé Anäli.
Podivuhodnost 107
Věděli jste, že...
... ještě mnoho amuletů zůstalo po velké válce mezi draky a Zvěroměnci?
80.10 Naopak tomu bylo na straně Zvěroměnců, jejich šiky byly pevné, nyní již plné ostrých čepelí a čarovných kopí, lektvarů a kouzelných drahokamenů, i božstvy požehnaných amuletů.
Sestra Yasskinka sepsala:
Není přetěžké koupit takový amulet, je-li člověk movitý, bylo jich sice vyrobeno a požehnáno velké množství v těch časech, ale též jich mnoho zaniklo. Sama jsem jich viděla několik, různých podob.
Je však potřeba rozlišit, zda se jedná o skutečné amulety z dob velké války Zvěroměnců s draky, či amulety pozdější. Ty starší dokáže užívat a jejich moc čerpat pouze jeden z Lükasëli, kdežto mnoho z novějších je užitím vázáno na spojení s hvozdy.
Viděla jsem jejich různé podoby, ale vždy to byl nějaký předmět z lesa, louky, moře či hor. Jeden vypadal jako hladká ulita mořského šneka, jiný zas jako velký luční květ, ale vyřezaný ze dřeva, nebo to byla uzavřená šiška, jako pěst muže veliká, jindy zase malá hliněná hrudka, pokrytá dokola špičatými krysími zuby, a také pevně spletená stébla trav, do tvaru koule.
Amulety povzbuzují svého nositele na duchu i těle, odstraňují únavu, tiší bolest, posilují sval i občerstvují vůli. Sice nemohou svému nositeli poskytnout obranu před padající ranou či palčivostí ohně a blesku, ale připravují svého nositele na rozhodující boj.
Podivuhodnost 106
Věděli jste, že...
... po nejslavnějším z čarodějů zůstal záhadný, ale nesmírně mocný artefakt?
Bratr Hekaku sepsal:
Nikdo již dlouho nezahlédl a nedržel v rukách hůlku samotného Arkasüliho, mocný artefakt, zvaný také Arcičar. Alespoň to není známo těm, kteří sepisují knihy a vypráví příběhy.
Měla by to být, podle ilustrace, velmi krátká hůlka, podobná větévce břízy, z jedním trnem a také jedním modrým kamínkem, snad safírem. Je samozřejmé, že hůlku není možné zničit a sama hůlka má svou vlastní duši.
Říká se, že Arkasüli odložil svou hůlku až poté, co se sama naučila od Arkasüliho mnoho z jeho umění, i když zdaleka ne vše. Tedy sám Arcičar poté přísahal věrnost hodnotám Arkasüliho a šíření slávy samotné Yoltaen.
Arkasüli hůlku nechal na vrcholku vysoké hory kdesi uprostřed Čarozemě, ačkoliv odsud byla brzy odnesena. Jejím úkolem není posílit čaroděje nezkušené, ale má sloužit jako cvičení vůle. Mnoho takových služebníků kouzel pak po hůlce touží, jen nemnozí jí získají pro sebe, alespoň na nějaký čas – a ještě méně pak zbyde těch, kteří za pokušení jí užít zaplatí cenu nejvyšší, svou duší.
Mezi zmíněné vlastnosti hůlky patří také možnost zpomalit sunutí pláště času, přemístění předmětů i bytostí na vysoké vzdálenosti, nahlédnutí do mysli Huna, jakožto také změna osudu Osqaldinových tabulek, či prosté zabití bytosti pouhým pohledem nebo vyzdvihnutí duší z různých míst na světě.
Podivuhodnost 105
Věděli jste, že...
... na dně moří je místo, kde je možné uvěznit i božstva?
35.15: Než se stalo, že po létech zápasení Nestömir polámal paže Hidrandëho, v pase sevřel a shodil do moře, do propasti nejtemněji modré, do Kulfindu'mokasti, Jámy zavržení, hluboko v mořích.
Bratr Kalostrof sepsal:
Žádný z maníků obyčejných nevstoupil do tohoto místa a jen některým z výjimečných se to podařilo. V knihách psaných Lepostiriyon, které jsou uloženy v knihovně Kaldacké, se mi podařilo shromáždit toliko několik poznámek.
Kde se Jáma zavržení nachází, Kulfindu'mokasti, je známo, ale je to v takové hlubině, blízko samotných kořenů světa, že není snadné tuto vědomost potvrdit.
K jámě vede jedenáct černých schodišť, čítajících přesně tisíc schodů a každý schod má jedinečný, hrubě otesaný tvar, který se neopakuje. Také se zdá, že stupně schodiště jsou velmi vysoké, více než krok obra, tedy pro putování lidí naprosto nevhodné.
Na dně jámy je mohutný podstavec, podle popisu spíše stupňovitá pyramida, tmavě modré barvy, složená ze šupin a kostí dávných Zïyë. Na vrcholku pak musí stát ohromný trůn, na kterém se vystřídalo již více pánů a vládců, snad i prastarých nestvůr, z časů zapomenutých.
Též zde usedal Nestömir a Hidrandë, o čemž vypráví kniha mýtů.
Ze samotného trůnu prý vychází temně modré proudy světla, nikoliv podobné paprsků, ale spíše vlnivým pramenům žhnoucí vody. Toto světlo velmi nejasně osvětluje celé zatuchlé a dusivé vodstvo Jámy zavržení.
Na stěnách a svazích jámy pak čnějí kostry velryb, staré jako sám Naul.
Více se toho ze zápisků není možné dozvědět.
Avšak plavil jsem se po mořích dlouhý čas a též jsme se dostali na místo, kde se pod naší lodí měla nacházet Kulfindu'mokasti.
Podivný chlad zachvátil celou posádku a moře v okolí se zdálo podobné černé skvrně, ševelící podivným hlasem. Vítr zde nevanul a nebýt možnosti použít vesla, nikdy bychom tuto podivnou oblast nemohli opustit.
Podivuhodnost 104
Věděli jste, že...
... z nejnebezpečnější a nejodpornější plíseň na Naulu vytvořila svůj vlastní kraj?
29.19: Hluboko v nitru horkých, vlhkých lesů Jihozemě pak Zatass po čase vytvořila velké jezero, jemuž se i zrak boží vyhýbá.
29.20: To jezero prastaré plísně Zatass se zove Tumnazöli'söl'zatassmiyë.
Sestra Wolomïpeka sepsala:
Ano, hledala jsem to jezero, to odporné místo, nezhojený vřed nočních můr prastarého světa, místo nevýslovné hrůzy, jako snad ani sám Holkron s Ywirinem nemohli zplodit ve svých podzemních mučírnách.
A ne, nemohla jsem na něj pohlédnout, neboť můj strach byl velký a neviděla jsem v tomto činu žádnou vznešenost sebeobětování, i kdyby mé svědectví pomohlo jiným, v časech budoucích.
Avšak lidé vojvodství pralesních, jmenovitě pak Ylumindu a Klotlaclö, mi vyprávěli některé příběhy, nepochybně založené na pravdě.
Tak se říká, že někteří šamané znají cestu k jezeru, přikrytému šedým mrakem, tak, aby svit Slöynanu nemohl Zatass ublížit, ale sami jezero nikdy neviděli, neboť i jen za to, že uviděli tento mrak, dnes platí pravidelnými nočními můrami.
Ten šedý mrak je nečistou hradbou, ale nebyla vytvořena samotnou živou plísní, ale kupodivu sama Niyenult sestoupila, aby s odvráceným zrakem, koštětem Tildoronským, umetla oblak nikoliv pro ochranu či zadržení Zatass, ale proto, aby ostatní božstva, pernatci a nebozí maníci lecjací nemohli omylem pohlédnout na to prokleté místo.
Ale protože i ona se obávala znečištění, koště Tildoronské zahodila jako požehnaný pokrm samotnému jezeru.
Jinde se zase říká, že jsou i tací tvorové, slepí, prokletí a bezbožní, z časů pradávných, snad vrstevníci Zatass, kteří mohou přijít k páchnoucím a děsivě šeptajícím vlnám praplísně a nabrat si kousky do schránek z čediče, které musí být zavřeny pečetí ze šťávy probuzeného Fäliyo, aby Zatass neunikla. Pak mocný a zkušený křivulník, či čaroděj bezbožný může uhníst mocné kouzlo, nebo utrejch, velkého účinku.
Legendy těchto dvou krajů, které zmiňuji, také popisují neštěstí, které by tedy potkalo toho, kdo by jen na jezero Tumnazöli'söl'zatassmiyë pohlédl, aniž by se vůbec přiblížil, nadechl, či dotkl nesvaté plísně.
Omdlel by na místě a sesul by se na zem, aby se probral až po západu slunce, a zbrocený potem by křičel hrůzou, vyděšený strašlivými nočními můrami. To by již jeho díry nosní a ušní byly porostlé mokvavou plísní, které by se nemohl zbavit. A bylo by pro něj lepší v ten čas si podřezat hrdlo, a nechodit mezi ostatní lid, aby nemoc nešířil, dokud je ještě čas. Protože přes následující noc by ztratil svou duši, a podobou těla by se změnil v úpící a chrochtající hromadu krvavé plísně, plazící se po světě, jako zatracená potvora.
A tak se prý i mnohokrát stalo, než statečná družina hrdinů taková odporná stvoření potřela a jejich těla spálila ve svatém ohni.
Podivuhodnost 103
Věděli jste, že...
... i celá stavba se může vznášet díky lektvaru?
75.41 Též Kagagüst byl mocným křivulníkem a jeho činy budou zmíněny později – to on daroval světu lektvar, se kterým bylo možno postavit létající stavby – ale jeho schodiště Marmun'kolfayntë bylo bohužel ku zlému účelu.
Bratr Akristarös sepsal:
V Kaldacké chodbě podivuhodností jsou takové tři lektvary a není důvod se domnívat, že by byly jediné na celém Naulu. Ve skleněné nádobě, čiré, asi půl sáhu vysoké, čedičovou zátkou uzavřené, se nachází tmavě fialový lektvar, v němž se líně převalují bílé a žluté kuličky, jen jako zrna hrachu.
Pokud je mi ale známo, není tak jednoduché je použít, protože tajemství jejich kouzla ještě nebylo prozkoumáno, ale Kagagüst sám jej nikam nezapsal a nyní je téměř ztraceno.
Podle zápisu z historické knihy skřítků o čarách dvanácti elementů, Patlutal-ccuatl, Kagagüstův křídlový lektvar je zván Al‘Lütayoya’wëmli a to slovo musí být pronášeno sedmi způsoby při svitu Slöynanu a Lëy, v jistém pořadí. To je však nejisté.
Dále pak musí být jednou kapkou potřísněn každý ze stavebních kamenů nové budovy, ale nikoliv je nutné, aby takto označeny byly všechny. Pouze velmi zkušený křivulník pozná, přítomný a dohlížejíc stavbě, že kapka lektvaru je potřeba.
Pokud je rituál dokonán, stavba se vnese do výše, která je určena konstelací hvězd a jak mnoho je možné tuto výšku určit, je dáno porozuměním tajemství Wë prastarých.
Pak tato stavba navždy bude létat nad krajem, ne vždy usazena na stejném místě, ale pomalu plující krajinou jako nesmírný koráb.
Za zmínku jistě stojí, že křídlový lektvar neopomene dát najevo svůj původ, a proto daná stavba vždy nakonec, i sama, vytvoří jako ozdobu jedno velké křídlo, různé podoby, vyčnívající z významného místa dané budovy.
Zcela jistě tyto vzácné lektvary budou jednou ještě použity pro očarování nějaké významné stavby, která se poté bude věčně vznášet nad krajinou, ať již pro potěchu božstev, či pro slávu sil Naulských, či pro blaho všech lidí, kovkopů, i Zvěroměnců, žijících pospolu v míru.
Podivuhodnost 102
Věděli jste, že...
... ryba kapr není na Naulu tvorem čistým a užitečným?
45.31: Též připlul líný kapr, požírač bahna, vodní vepř, s tlamou znesvěcenou. Své maso dával bez boje, liboval si v odpadech řek i jezer a často též znečišťoval krásná místa. Jmenuje se Lmakon.
Není těžké najít tento malý předmět, bohy prokletý, hnití a zkázu přinášející, ale vše v malých hrstkách, tak, aby nebylo snadné vypátrat, kde je zdroj neplechy.
Tu v chalupě, po prahem, tu v loďce říční, pod sedákem, jindy zas ve stáji, či ve spíži se kulička ukrývá, bezbranná, ale také bez zápachu a mdlé barvy, obalená prachem, nenápadná.
Dobrý kněz různých božstev pod prvkem ohně, totiž spíše pak umění, či snad pod prvkem růstu, a tedy sil lesních, Lmakonovu kuličku umí svými modlitbami rozhýbat a tím i vyjevit.
Lmakovou kuličku, které se také přezdívá kaziždibec, je nutné spálit v krbu domáckého ohně, požehnaného pravidly Maräni'hoy, totiž Tepla domova. Nebude-li to oheň takto požehnaný, kulička a její síla vytrvá a zanedlouho se znovu ztratí v koutech, kde byla předtím nalezena.
Jaká je tedy vlastně bezbožná síla této věci? Okolo sebe šíří plísně a houby, pokažený vzduch, zlé esence a dýmy, jež se zjevují toliko po nocích a jsou po blátě rybničním cítit, ale jen lehounce, aby nevzbudily více pozornosti.
Poté uskladněné jídlo a zrno hnije, ne příliš rychle, ale skrytě, jablka i křížalová se kazí, solené i uzené maso od kosti plesniví, stejně jako med se v ocet mění a stejně tak i pivo, či víno v kyselou břečku.
Ale i oděvy šité praskají a vlákna jejich se drolí, dřevěný nábytek svou bytelnost ztrácí a kůže trouchniví. Pro skromného člověka je to pravá pohroma, pro každodenní život prokletí a nemajetné rodiny pak zbytečně strádají, neužívajíc si plodů poctivé práce.
Ať si Lmakon všechny svoje kuličky jen pro skřetí národ schová!
Podivuhodnost 101
Věděli jste, že...
... na hlavě otce draků byla posazena čtveřice mocných artefaktů?
67.4. Krk byl to zdéli, co ocas, poset trny a háky. Na odporné hlavě bylo posazeno na sto rohů, ale čtyři rohy byly zvláštní – v nich měl ukrytu mnohou čarovnou sílu. A jména rohů byla: Hyun, Pilk, Klof a Ghazda. Ty rohy pak měly takovou moc, že Holkron odolával kouzlům čarodějů a nalézal mezi bohy záštitu.
Bratr Gutogut sepsal:
Toliko je jisté, že Holkron nyní má na své obludné hlavě, bohové mu nedejte pokoj, pouze jeden z původních čtyřech rohů a očití svědkové tvrdí, že je to Klof. Totiž zbylé tři si sám odejmul, a daroval je jako mocnou zbraň svým spolubojovníkům ve velké válce o Sïrdiho Divnozem, známou jako Sïrdin'akwantori. Co se s nimi stalo po poslední bitvě, není přesně známo, ačkoliv nepřipadly nikomu z blahořečených jedenácti božstev. Nicméně jeden z rohů byl viděn v užívání Temného Pána Wolosura, který jej ale držel toliko krátce a brzy ho předal svému nesvatému hrdinovi, aby pomocí něho trýznil okolní kraje, totiž Asasirk a Putäfonë. To by tedy měl být roh Hyun.
A jaká je vlastně moc těch rohů? Sám jsem žádný z nich neviděl, ani jsem nemohl mluvit s nikým, jehož důvěryhodnost by byla nade vše pochyby. Zdá se však, že Hyun je nositelem síly Yoltaen, a to zcela jistě ne obyčejné, ale její podstaty – pochází totiž z Prazdroje Yoltaen a její esence umožňuje tvořit kouzla zcela nová.
Mistr Ükos se zmiňuje též o skutečnosti, že Holkron „nalézal bezi bohy záštitu“, čímž je myšlena pravděpodobně síla rohu Pilk. Ten totiž ukrývá sílu Ivarinden, a ta, zcela jistě, může mít vliv na samotné Tildo. Míru této moci a její účinky si můžeme jen domýšlet. Ovšem jeden účinek rohu Pilk je znám a je to možnost zcela se skrýt před zraky Tildo, především pak před zrakem velkého Hidrandëho, sláva jemu bez hranic.
Roh Ghazda je ztracen anebo dobře ukryt. Jeho nositel by pak mohl vládnout kouzly všech dvanácti elementů. Avšak síla rohu Klof je jiná – a je dobře prokázána. Díky tomuto čarovnému předmětu dokáže Otec draků ovládat kouzla Vnějšího světa – a též do něj unikat, či v něm přebývat. To ostatně není tajemství.
Lze nyní je doufat, že Holkronovy rohy, všechny čtyři, se podaří získat pro ochranné účely, do rukou spravedlivých a rozvážných tvorů.