top of page

Fälifäyinnë – Fäliyna'döm'rämuyinnë

Putování Stromů do končin Naulu, a osidlování světa
Ilustrace - Velký úděl stromů

 

21.1
Než byly založeny velké říše Fäliyë, než do půdy Naulu bylo vykresleno na tisíc posvátných obrazců, a než tisíc vznešených písní o tisíci slokách bylo složeno, ponejprve sláva Fäliyë putovala z místa stvoření, do dalších skvostných krajin.
21.2
Neboť Mëon spaly, a krajiny byly pusté, ale svobodné a plné roztodivných zázraků, jež byly spravovány Lepostiriyon.
21.3
Jaké slovutné časy to bývaly! Náčelníků Fäliyë bylo šestero a z nich Aymaliyon byl nejskvostnější, nejstarší z potomků Bäbolonových, zvaný Nesmírokvět.
21.4
Ten zůstal v Jednozemi, a vší silou podporoval Velkou plavbu, totiž Fäliyna'döm'rämuyinnë a bez něj by nic nevzešlo, jeho síla bylo totiž nesmírná, síla čarovná.
21.5
Se svolením Izmoy'malfoyena spoutal tisíc koní větrných a spojil je s tisícem proudů mořských. Přísahal v neporušenost starých tradic do vínku světu od Mirondë daných, aby získal pět ostrovů, velkých lodí.
21.6
Ony byly ke dnu nepřipoutané a jako bachraté želvy, pomalým tempem, se mohly po tváři oceánů sunout, i se vším nákladem.
21.7
Tehdy mocný vítr jako dech boží tančil s olistěnými větvemi stromů, jako by vlajky a praporce vlály, pro slávu časů příchozích, Slöynan jasně zářil a dnové byli skvělejší.
21.8
Altiyanë Perunir pak požehnal velkým náčelníkům a takto jim pravil, aby určil jejich pouť:
21.9
„Ty, velký Aymaliyone, tobě nechávám ve starosti velehvozd Jednozemský, až do konce tvé vlády, neboť jsi velkolepý. Hvozd tvůj bude prastarý, plný tajemství a starobylých příběhů.
21.10
A patero tvým druhům pak velehvozdy ty, co přijdou. Budou také mocné a rozlehlé a mohou být i větší než velehvozd prastarý. Ale nic nevznikne bez píle, do čeho srdce a krev svoji nevlijete. Proto přisuzuji vám takto pouť vaší, od Ivarinden danou. A pamatujte, že vaše země bude každá jako perla, jako drahokam, tak mistrně vybroušený, jak dokážete a nikdo neučiní za vás to velké dílo.
21.11
Ty, Welemorniyane, ve starosti poneseš velehvozd Jinozemský, neboť jsi bratrem Aymaliyonovým, mocným v rozvaze. A hvozd tvůj bude plný božích znamení, bude jako kniha písní a moudrosti.
21.12
Ty, Olyoliyane, jsi ohnivý a rozhodný, proto poneseš břímě velehvozdu Jihozemského, který vyroste na Slöynanem spálené zemi; tvá práce bude velmi těžká, ale les vybuduješ bujný, nesmírně bohatý a plodný.
21.13
Ty, krásný Palmaliyane, jsi spanilý a počestný, vládneš barvami, ty vystavíš velehvozd Čarozemský a do pěti cípů této malé země vneseš zázraky. Hvozd bude nevelký, ale nejčarovnější, jaký kdy byl.
21.14
Ty, Antälmariyone, tobě dám zemi Květinovou, zemi přímořskou, kde budou vát věčné větry, tvým Dřevníkům ku prospěchu. A ty vybuduješ velehvozd pestrý a vždy jiný než vedlejší, s mnohými lukami, přenádherný, až srdce spočine.
21.15
A nakonec, těžkou prací nejvíce zatížená, velká zem východní, na dvě půlky rozdělená, bude tvým panstvím, Zaltariyo'maynone, pane nad houževnatými. Tvůj úkol bude nelehký, neboť vždy nedostatek vody tě bude soužit. Proto ale svěřuji velehvozd tobě, neboť jsi duší bojovník. A též tvůj hvozd a Stromstvo tvé bude nejsilnější a nejtužší.“
21.16
Požehnal natřikrát Altiyanë všem stromům na výpravě a sám vetkl svaté korouhve na pět ostrovů.
21.17
Na ostrově Koltoma plul Welemorniyan a později ten ostrov byl znám pod jménem Izlawam. Plulo s ním pokolení jasných Qelon, ale i moudrých Yalton, mírných a rozvážných.
21.18
Ostrov Eleni'wömi byl korábem Olyoliyana i se všemi jeho soudruhy, však nejbujnější tam byli Qelon a též někteří z Wöman.
21.19
Také Glöglë tam byli, ale plavili se zavrtáni pod zemí, kde necítili paprsky Slöynanu. Však poté tito Glöglë zabrali sobě kraj Banissto a od těch dob tam leží bažina prokletá, kde sídlí smrt a nenávist.
21.20
Další ostrov byl Utmolsatin, zvaný poté Boyunda, na kterém se plavil Antälmariyon. Miloval Malë, neboť byli rozverní a slabší, chtěl jim pomoci založit velkou říši. A věru, povedlo se mu to, ačkoliv poté válka draků vše zničila.
21.21
Ostrov Etranirennan přisouzen byl Palmaliyanovi, i vzal sobě od všech stromů díl, rovný a též několik Glöglë s ním plulo a Wöman, poskrovnu, neboť jeho hvozd měl obsahovat vše, co bylo od Mirondë dáno.
21.22
Konečně s nepočetnými válečníky, ale o to mocnějšími, na ostrov Telkostiri vstoupil Zaltariyo'maynon a sebou vzal na pomoc vzácné minerály i šťávy zemské, z Jednozemě, od Balbro dané.
21.23
Tak přešel dlouhý čas a všichni na tom mladém světě šťastně zakotvili. Kouzla ostrovy upustila a ty na těch místech jsou dodnes – snad i korouhve od Altiyanë tam ještě jsou a vlají Stromstvu na počest.
21.24
Velehvozdy byly založeny a ponejprve se jim dobře dařilo, neboť Firdi byl ještě mladý a své plány neukul bystře, jen ničil, co dáno; a stromy byly silné. Sirdi tehdy nebyl.
21.25
Ne však vždy se podařilo dílo tak veliké, jak bylo předpovězeno.
21.26
Bídně skončilo plémě Stromstva Divnozemského, neboť jejich úkol byl těžký, břímě k neunesení a vůdce padl.
21.27
A tak se stalo, že v divokých horách a nekonečných kamenitých pouštích Fäliyë tvrdě sváděli boje o vodu a jasnou budoucnost, pod vedením náčelníka Zaltariyo'maynona.
21.28
Nesmírnou zemi se mu nedařilo pokořit a snad i moudrost s rozvahou mu chyběla tam, kde srdce planulo jasně, avšak silou napřenou do zmaru.
21.29
Vždy pouze okolo pobřeží a jen jednou cestou k horám stromy kráčely a své příbytky si vystavěly. Kruté větry a spalující zimy však hubily ty hrdiny, jak jiní nepoznali jinde na celém Naulu.
21.30
Rozlomen a zoufalý, vydal se sám Zaltariyo'maynon do nitra hor, dávno spících, aby hledal skulinu a zbraň.
21.31
Možná měl hledat spíše pochopení a pomoc, ale to nebylo v jeho mysli, neboť byl kován jiným úradkem.
21.32
Tak zbloudil a zašel příliš hluboko, až tam, kde světlo již neproniká a kde bezejmenní tvorové hryžou vnitřnosti světa.
21.33
Od těch dob ho již nikdo neviděl a jak sešel náčelník, tak i jeho lid. Bez vůdce byly stromy zmateny a rozštěpily se na svárlivé rody. Poté nakonec jen nejtužší kmeti zůstali a dodnes spí v puklinách ve vyprahlé zemi.
21.34
V Divnozemi byli Fäliyë rozdrceni a do Východní Divnozemě nikdy nevkročili.

Ilustrace - Plavba Fäliyë
Ilustrace - Pustá Divnozem

Fäli'fäyinnë – Yannäë a Lanoe'wöynë

O hvozdech Naulu, o Živé vodě a Komnatě duchovních pokladů
Ilustrace - Živá voda stromů

 

22.1
V časech Fäli'fäyinnë stalo se bezesporu mnoho čarodějných událostí, mnohé však zůstávají zapomenuty nebo skryty.
22.2
Vždyť kdo jiný by mohl vytvořit létající jezero výhonků Altahro'milindi nebo háj Pelmo'lantakrüli, jehož květ a med je nejsladší?
22.3
Ale stromy samotné to už nepamatují a hory se zdráhají povědět.
22.4
A snad i další podivuhodná díla též byla stvořena Fäliyë, ale jsou nyní skryta, zapomenuta, ztracena.
22.5
Nejprve je potřeba říci, že v časech Fälifäyinnë vzniklo několik hvozdů, jež na těch místech dříve nebyly, a některé již dnes opět nejsou.
22.6
Než přišli draci, byly hvozdy, patřící stromům, veliké a plné barev a míru a často sahaly od oceánu k oceánu.
22.7
V srdci Jednozemě, pod strmými svahy Středohoří, vznikl nejstarší hvozd, Al'Fäli'maran, sídlo Aymaliyonovo.
22.8
Jeho sousedé byly pak skvostné hvozdy Lälanino a Pintös, leč i ty značně utrpěly v pozdějších válkách.
22.9
Největší z hvozdů všech dob však byl Dentöriyen, ale jeho časy jsou ztraceny, dnes je mnohem menší, divoký a nepřátelský.
22.10
Antälmariyon vytvořil jako první hvozd Al'Kalina, ale největším hvozdem Černozemě je Teuton. Avšak hvozdy Černozemské nejvíce trpěly válkami v pozdějších časech.
22.11
Alebinan je skvostným hvozdem, jenž se rozkládá ve svěžích kopcích Jinozemě a Täyirndë ho miluje velice.
22.12
Nejspanilejším ze hvozdů je však Azaliya, na jihozápadě Čarozemě a hostí nespočet roztodivných tvorů, je plný barev a vůní.
22.13
Divoký a zlý je pak Gambo, jeden z hvozdů Jihozemských, jenž krutě trestá i ty, kdo přichází v míru.
22.14
O tom všem též vypráví velká báseň Tamonan'diyana'yikolanë, Píseň o velkoleposti Yannäë, ale toliko o těch hvozdech, jež si to zaslouží. Jejím autorem je Nänä Květopěvec.
22.15
V časech před první výpravou stromů se zrodil velký z Fäliyë, a praví se, že jeho otcem byl sám Bäbolon.
22.16
A nezrodil se tedy v žádném z hvozdů, a snad proto byla jeho síla veliká.
22.17
Blahořečený jest Taliyo, ale později ho Huna Lepostiriyon Nilolün'torwin Přemysla nazvala Eal'wümin.
22.18
Jeho život byl blažený a praví se, že dodnes leží ve věčném, klidném spánku, po pravici samotné Täyirndë Lidurindë, která mu pěje písně poct a je jediným tvorem, před kterým poklekne v pokoře.
22.19
A s ním zplodila slovutnou Paní stromů, Wadisu Ëlan.
22.20
Neboť to byl on, jenž stromům dal dar Lanoe'wöynë, Živé vody. A dar to byl věru nad jiné vzácný a neopakovatelný. Nikdy poté již žádný z maníků nedostal takovou sílu hojení.
22.21
Praví se, že bez živé vody by nemohly vzniknout hvozdy, plné čar a jednotnosti, ale vždy by pak byly stromy jen jako klasy na poli.
22.22
A co je to vlastně živá voda? Ta, která se nachází v každém stromu, alespoň jako jedna kapka, jež obdarovává dlouhým trváním a odolností i proti nejhorším strádáním? Ta, jež působí, aby mrtvý strom povstal zpět k životu, aby dýchal a rostl, a aby v jeho zelených listech se proplétaly písně Mëlü, aby cítil dech Fö?
22.23
Tak Taliyo překonal hranice sfér světa a nabral do dlaní podstatu Likintiyannon. V misce z kostí Hidunga'ristufon smísil tento led, jednu slzu Fö a kámen vytažený z Fal Yeö'tanawäliyë, i zahřál nad Zilstou, Svící růstu. Tak vznikla svěží, průzračná voda, jenž nikdy nepodlehne jedu, Lanoe'wöynë.
22.24
Živá voda dává stromům a bylinám odvahu žít a rozhýbat zdánlivě mrtvé k životu a od těch dob je trocha v každém semeni a v každém ořechu; a vždy koluje také v míze stromů.
22.25
Ale Bäbolon jí neměl, ani první z Fäliyë, ač jistě byli velmi mocní, všichni do jednoho.
22.26
A ačkoliv je znám postup, jak byla živá voda Taliyova vytvořena, již nikomu jinému se to nepodařilo zopakovat.
22.27
Kromě Lanoe'wöynë se zachoval ještě jeden ze zázraků z dávných časů Fäliyë.
22.28
V mocném pohoří Elempös, jež je posázeno pestrou směsicí nádherných květů, se nachází Nälfi'lëmastindi.
22.29
Je to Komnata srdcí hvozdů, která popisovala historii a velké činy Stromů a spřízněných Lepostiriyon.
22.30
Mnohé příběhy tam byly zapsány, ale většina toho byla zničena, když dovnitř vtrhl Nahg Prokletý, syn Irudirův, v pozdějších časech válek s draky.
22.31
Ke komnatě vede cesta, postavená z listů a kamenů a zdobená drahokamy z nitra hor.
22.32
Každých sedm mil té skryté cesty je velká brána, jež je zavřená na klíč jedinečné barvy. Ten klíč pak hlídá spící strážce, nacházející se vždy nedaleko.
22.33
Vstoupit do tohoto svatého místa je již všem zapovězeno.
22.34
A není též možné zapomenout zmínit velikého z hrdinů Naulu, jímž byl Toroli, Mořeplavec, a ten byl později nazván Vlnokrok.
22.35
Třináctero lodí osedlal a rozličné družiníky své na nich hostil i s nimi se plavil.
22.36
Toroli nalezl Dä'nötrikoyë'elömiyo, Čtyři hradby světa, čtyři tajemné konce Naulu na severu, jihu, východě a západě.
22.37
Též navštívil všechny kontinenty světa a vetkl svatostánek Stromstva na každý z mysů Naulu.
22.38
O jeho pouti rozpráví píseň Alwöli'umnë'elëonë.

Ilustrace - Hvozdy

Fälifäyinnë – jména jejich a Fälisaminkon

O zvláštních jménech stromů a některých jejich zvycích

 

23.1
Na zemi bývala veliká říše, na svazích hor, na všech plážích moří, na pláních i v bažinách, Al'Fäli'wiriyanë, Říše stromů.
23.2
A byla budována s radostí a nadšením, když v tanci a zpěvu Fäliyë společně krášlili pusté krajiny poté, co velká plavba Stromstva byla dokončena.
23.3
Též krví a utrpením byla některá díla vykoupena, když Fäliyë ronili slzy a smolu ze svých těl, když jejich dřevo praskalo pod lopotou s velkými kameny.
23.4
Avšak štěstí Stromstva bylo i tak veliké. A taková byla jména stromů v těch časech, kdy zněla jako nápěvy písní, a mnohokrát se opakovala. Lälä a Nänä byla častá jména, též Höhö a Päpä, či Fälä, Nünö, Ränä a Qänä.
23.5
K těm jménům pak dávali přídomky podle barev, jež jim byly souzeny a jež jim darovaly radost.
23.6
A v těch časech pojmenovaly stromy mnohé z barev, jmény, jež poté zanikly a nikdo již je nezná, leda ten, kdo by dokázal promluvit s nejstaršími a nejmoudřejšími z Fäliyë, kteří zbyli.
23.7
Však mnoho je zapomenuto a Stromstvo nikdy netesalo do kamene, aby se tak nestalo.
23.8
Snad v Nälfi'lëmastindi bylo něco ukryto, ale to je již ztraceno.
23.9
Některé z tradic si však stromy ponechaly až doposud. Takovým obyčejům se říká Fälisaminkon.
23.10
Qelon mají podzimní zvyk – Wämalimani. Jak Fö utišuje svou výheň Slöynanu, a jak Mëlü započnou svůj zápas, tehdy se stromy převléknou, postupně změní svůj šat, aby oslavily tu náhlou změnu, která se děje na podzim.
23.11
Listovím se odějí do zlaté, zlatožluté, oranžové a červené barvy a někdy také do jejich smíchanin, totiž neváhají ani různé obrazce a runy či symboly na sebe vytvořit, aby pestrosti bylo dostatek.
23.12
Pak čarami posílí uvadající paprsky slunce tak, že celý les září, jako kdyby v něm žhnulo samotné slunce.
23.13
A hle! Jak radostné byly veselice a slavnosti, které v těch časech nastávaly. Na mechových loukách tančili Qelon v zářících barvách a nic nedbali na chladnou rosu blížící se zimy.
23.14
Jen Yalton rychle usínají, zachmuřeně se straní oslav a za podezřívavého bručení se ukládají do ledového spánku.
23.15
Snad je sláva těch barev podzimních lesů stále ještě mocným odrazem zašlých časů, ale v dávných dobách, kdy Stromstvo ještě chodilo, tančilo a zpívalo, musely ty slavnosti být velkolepou přehlídkou pestrosti barev.
23.16
Na jaře podobně přichází Hümalimani – předjarní zvyk. Tu mnohé stromy taktéž z Qelon se oblékají do bílých plášťů z mnoha světlých květů.
23.17
Je tomu tak dřív, než se zazelenají čerstvým listovím. Hrají si na sněhový příkrov, který není jen chladný, ale také krásný a bělostný. Děkují zimě, že je ušetřila a nabízejí sladký nektar vší drobotině, která se právě probouzí z chladu a mrazu.
23.18
Stromy mají ještě jeden zvláštní zvyk, který přetrval z dávných časů. Když kolem korun jejich sviští nebo jen tak mírným krokem putují a prohání se Mëlü, stromy je chytají a popotahují za jejich hřívy a ocasy.
23.19
Pak se ořové větrní zlobí, naříkají a bědují, sic nepolapitelní, neradi jsou omezováni ve své svobodě. Poutník pak může slyšet jejich nářek a zvláště tehdy, když jsou ořové silní a rychlí.
23.20
A ten zvuk, kdy vítr kvílí, tu sviští, povívá, anebo jak v komíně hučí, nazvali Ulwalimani.
23.21
Též šeptání ze sna se zachovalo ve zvycích stromů, jenž zove Astralimani.
23.22
I dnes, kdy stromy již tvrdě spí, stále je ve ztichlém lese, spíše však v hlubokém hvozdu, pod světlem hvězd, slyšet tichý šepot Fäliyë. A ta řeč je nepodobná žádné jiné.
23.23
Ale jen hvozdů znalý maník by dokázal rozpoznat, zda spící stromy zmateně hovoří ze sna, jazykem svým, tichým, nebo zda to je pouze ševelení všeliké, větrem způsobené.
23.24
Též jiný, mocný rituál se dochoval ze slavných časů, zvaný Öwomayë'limani, totiž mocné navracení života, jež by nebylo možné bez živé vody, kolující v žilách stromů.
23.25
V dávných časech byla moc stromů navracet život a léčit zranění mnohem větší, než je dnes. Leč zapomenuto je celé tajemství a jen část si moudří předávají.
23.26
Praví se, že za svítání dva a dva proti sobě mají stanout, mezi nimi kámen Hul. Třetí a čtvrtý mají po stranách státi, aby velký kříž vytvořili, a dobrý vítr musí vanout, chuti moře, a nikoliv ze severu. Rovněž celá zem musí být pokrytá jejich plody a bukvice tam musí býti také. Pak v mocném nádechu, po tajuplném mumlání navrátí život mrtvému.
23.27
Ale které stromy to mají býti, co má býti pronášeno za slova a je-li tam ještě jiná přísada v čarovném rituálu, to je již zapomenuto.
23.28
Snad Paní navrácení života o tom ví, neboť ona byla stromů pilným žákem.
23.29
A stejně tak málo známo o jiných důležitých zvycích, jež bývaly a již nejsou, neboť stromy již nechodí, ale spí.

Ilustrace - Slavnosti Fäliyë
Ilustrace - Wämalïmani

Fäli'fäyinnë – Lün'fälifäyo'Al'Aharmünë

První válka stromů – válka s Lepostiriyon, jež skončila vítězstvím stromů
Ilustrace - Nebesa Lepostiriyon

24.1
Je čas prozraditi, kterak došlo k velké válce stromů, prvnímu velkému neštěstí Fäliyë.
24.2
Je dobré též připomenout, že samotní Fäliyë se nikdy nestali těmi, kdo armády stavěli a mocné výboje prováděli, ač vždy jejich síla byla nezměrná.
24.3
Avšak jejich moc dřímala v klidu, v míru, v drobných činech každodenního dobra, též v jejich velkých počtech, když jejich říše sahaly od oceánu k oceánu.
24.4
Snad také proto se jim války nezachtělo, neboť Naul byl jejich a snad také proto jiní válčili, nemaje místa k životu.
24.5
Tehdy Lepostiriyon ze zlobného rodu přišli, zachmuřeného, z Restarë Al'Gugmopë.
24.6
Též další z Moralë Al'Hondë a Heqiltë Al'Opoylkë, synové a dcery Wuka, kteří zánikem Fäliyë se chtěli nasytit. A s nimi někteří ze Saylfanë Al'Loynë, kteří ledové čepele třímali a mrazem vládli.
24.7
Bylo jich nemnoho, ale ovládali prastará kouzla, kterých se Fäliyë rovněž obávali, neboť svět Stromstva je zelený, tepající životem a po moci neprahne.
24.8
Též oheň s nimi byl a toho se Fäliyë vždy obávali nejvíce.
24.9
Vůdce těch Lepostiriyon neblahých nesla jméno Yulzu'rowir Höran Změtivláda, neboť byla z Huna.
24.10
Na ledových planinách Kohororu, na severu Jednozemě, shromáždila k sobě zdatné z Praelementárů a též některé z dalších jejich služebníků.
24.11
Chtěli sát na tom, co je chutné ve hvozdech a chtěli pojídat zemi, zavlaženou semenem Stromstva. Ač skromní v počtu, v síle byli velcí a mohutnou bouři s sebou nesli.
24.12
Tu překročilo vojsko Změtivlády Hardün a počali ukusovat z řad Stromstva tam, kde končí Iskar.
24.13
I Sintor sám se obával a na čas zastavil svůj tok a všechny prameny jeho vyprahly, na dlouhý čas.
24.14
Fäliyë byli poděšeni a krčili se strachy, neboť to byl počin pro ně nový a odvahu postrádali, totiž dosud jejich život byl blažený a bezstarostný.
24.15
Hynuli po stovkách, když v mrazu praskaly jejich kmeny, když v bahně hniloby se ztráceli, a když v jedu jejich těla zmírala v křečích, když v ohni byly stravovány jejich větve.
24.16
A země po nich zůstávala chladná, popukaná, jinde pokrytá šrámy a hlenem, a to bylo milé pro ty Lepostiriyon, jež s úsměvem na rtech vítězili.
24.17
I šťavnatě se veselili ti, kdož vítězí a hořce plakali v bědách ti, kdo prohrávají, tak, jak to od počátků bylo, tak, jak to vždy poté bude.
24.18
Než mnoho tisíců Fäliyë padlo a nohsledi Yulzu'rowir nasyceni byli, pak teprve Aymaliyon sezval k sobě stromy dobrovolné, jež se chtěly podílet na obraně.
24.19
Vlna za vlnou, rok za rokem, se vybraní Fäliyë lámali o kruté vojsko ze severu a rovněž krok za krokem, učilo se Stromstvo vojenskému umění.
24.20
Než nakonec postavili sobě Fäliyë okrouhlou hradbu, z kamenů a větví, z krystalů a květů, a ve středu silnou věž, vysokou více nežli jakýkoliv strom.
24.21
Na vrcholu spoutali nespočet kouzel a planul tam velký plamen, jenž nebyl z ohně, a jeho barva byla smaragdová, i planul do očí a pálil do duší.
24.22
Pevnost nazvali Falkasör a sám Aymaliyon v ní vládl, a věřil její moci, i byl připraven padnout při její obraně, stejně jako tisíce jeho soudruhů.  
24.23
Tu dali se Fäliyë na kvílivý ústup a jejich kroky vedly k pevnosti Falkasör.
24.24
Lepostiriyon, dychtiví po slávě a po snadné kořisti, též zaslepeni dosavadními úspěchy, již netratili čas rozmyslem.
24.25
Změtivládino vojsko napřelo všechny své síly a jako velká vlna se pustilo do zuřivé zteče.
24.26
Tehdy čarovné síly stály poprvé pevně v řadách Stromného národa a hrubá síla převládla ve vojsku Lepostiriyon.
24.27
Vojsko Yulzu'rowir dopadlo jako kladivo, jež mělo rozbít ořech, ale místo toho narazilo na kovadlinu pevnosti Falkasör.
24.28
Tu Aymaliyon uvolnil všechna kouzla do mocné vlny, která tříštila srdce čarodějů na střepy, neboť v té válce bylo každé kouzlo jako šíp, a každá čarovná střela našla právě jedno čaruplné srdce.
24.29
Rozbilo se vojsko Yulzu'rowir na malé kousky a ztratilo svou pýchu, i jednotu.
24.30
Nemnozí z Lepostiriyon unikli zkáze a ti, co zbyli, se v hanbě vrátili.
24.31
Yulzu'rowir pak uprchla a nikdy již se do Jednozemě nevrátila.
24.32
Mnoho let uplynulo a věk stromů byl bohatý. I to vedlo k rozhodnutí, uchovat vydobytou krásu navždy.

Ilustrace - Oheň Praelementárů

Süklon Bïlanë

Příběh o statečném hrdinovi z řad stromů

 

25.1
Z dávných dob se traduje příběh o Bilanovi.
25.2
Od mladých let byl jiným ze Stromstva, strachu neznal a všechen svůj lid bránil před potvorami dávného světa.
25.3
A mladý byl po většinu svého života, neboť překypoval silou, v jeho žilách kolotala vřící míza a jeho srdce bylo planoucí.
25.4
Jeho otec je neznámý, neboť ani Bïlan ho neznal. A v písních se hovoří o jeho matce, kterak mu dává své požehnání, ale její jméno bylo zapomenuto. Snad jeho otec ani nebyl z rodu Stromů, a daroval mu tedy nadpřirozené schopnosti.
25.5
V těch časech bylo jen velmi málo stromů-válečníků, neboť bylo zvykem spíše v písních a tancích trávit své životy.
25.6
Bilan měl tedy vždy napilno, a v bojích, často osamocen, vítězil.
25.7
Jeho přítel, Lepostiriyon Lamëssah z jeskyně Külta'banha, ho již záhy obdaroval mocnou zbraní, jež se stala poté legendární a připadla později i dalším válečníkům. Byl to velký krystalový kyj, který do daleka zářil modrou barvou. Nesl jméno Dondü.
25.8
Též již od mládí uléhal Bilan se Stromskými dívkami na lože – i ony ochotně poslouchaly jeho přání a samy se nabízely, neboť toužily po náručí velkého válečníka.
25.9
Nejvíce si zamiloval tři z nich, jimž poté slíbil své srdce – byly to tři sličné krásky – Wënalka Voňavá, Misipayla Spanilá a Onëwalka Vášnivá.
25.10
Provdaly se za něj po čase, i sdílely veliké štěstí.
25.11
Sláva Bilanova rychle rostla a získal mocné přátele, mezi nimi i prastaré Lepostiriyon. Přicházeli k němu často s prosbami nebo s dary.
25.12
Tu Bilan zatoužil být mocným válečníkem, a postavit se po boku ochránců tohoto světa, zatoužil po slávě, jakou neměl žádný ze stromů, a stanout na roveň velkému Taliyovi, avšak na poli bitevním.
25.13
Požádal tedy nejprve Oyöli, aby mu darovali křídla, i stalo se, neboť si potřásli rukou v dohodě, která též skřítkům všelikého ražení slibovala ochranu.
25.14
Vznesl se tehdy Bilan jako mocný kat nestvůr nad vrcholky jiných stromů.
25.15
I stromy užasly.
25.16
Tehdy nalezl vznešenou Siyondi Kauras Skrytožárnou, jež byla mistrným tvůrcem věcí z nitra země pocházejících, a pravil:
25.17
„Prosím tebe o vykování mocné zbroje, jakou nikdo na plecích nenosí, abych mohl projít kolem neporažených nezraněn a vybojoval velké bitvy. Chci to sám pro sebe a také pro stromový národ, ba pro celý Naul, neboť nyní jsem jeho ochráncem. Mé činy jsou šlechetné a jsou ku prospěchu celé říši.“
25.18
A takto mu Siyondi Kauras odpověděla:
25.19
„Vykovu ti silný pancíř, jak žádáš, pro ochránce světa, národ stromů a pro tebe, ale plody země, až již čarokovy či železo prosté, ti uzmou sílu, kterou třímáš, snad od svého otce danou. Jsi živý strom, planoucí vnitřním ohněm a nemůžeš se odít do železa a kamene.“
25.20
Upustil tedy Bilan od této žádosti a zklamaný odcházel.
25.21
Tu Resputi'rëkos Tir Srdcebodná, obdarovaná poznáním, kterak zasáhnout do citlivého místa nepřítele, v Bilanovi spatřila možnost, jak naplnit své poslání, totiž ublížit světu.
25.22
A zjevila se jako čarodějná řemeslnice, podobná uhlu, listu a vlně zlatavé zároveň.
25.23
A pravila: „Znám tvé toužení a tvé snahy, dovol mi ti pomoci. Neboť jsem ta, jež vládne kouzly a znalostmi podivných esencí, dokonalejšími, než je železo a čarokovy. Obdařím tě takovým pancířem, že nepřátelé se tě nebudou moci ani dotknout, aniž by se sami nezranili. I kdyby se tě pak dotkli, žádná rána tou zbrojí neprojde. A tak budeš chráněn navždy, aby žádný zákeřný útok podlého vraha neukončil tvé svaté poslání ochránce Naulu. A nežádám více nežli srdce prvních třech, kdo tvou rukou zemřou.“
25.24
Tedy se nechal Bilan svést a v čarovném rituálu dovolil na sobě narůst zbroj, jež ho učinila neporazitelného, ale též ho svázala navždy prokletím a vinou.
25.25
Neboť ta zbroj byla ohavná, a plná tisíců přeostrých trnů, jež trčely do všech stran jako odporné jehly, se zpětnými háčky a pokryté jedem, který nepřestal prýštit.
25.26
Tu Bilan hned, sveřepě a bez váhání, vyrazil do bitevního pole jakési dávno zapomenuté šarvátky, připraven trestat nehodné.
25.27
Jako ostnitý přízrak se na svých křídlech, nyní nestvůrných, vznášel nad krajinou.
25.28
Avšak nepřátelé, kteří ho uviděli, zděšením prchali. Celý voj armády rozprášil a bez jediné rány, kterou by musel uštědřit, jásal.
25.29
A navrátil se domů, oslněn vlastní dokonalostí, neboť byl nadšen. Do zrcadla z krystalů a ledu se ale nepodíval a tedy netušil, kdo je.
25.30
Běda! Snad měl dříve padnout v boji, neboť ani jeho tři překrásné, životaplné dívky neměly dost odvahy se k němu přiblížit, proto si zakryly oči a s křikem utekly.
25.31
Překvapením a chtíčem hnán Bilan je dostihl a pomiloval je všechny divoce a násilím.
25.32
Přitom je svými trny pobodal, jejich krev otrávil a jejich těla potrhal.
25.33
Nyní teprve zbrocen krví svých milovaných prohlédl lest, hořce plakal a litoval svého slibu.
25.34
Zavržen Stromstvem, s trpkým smutkem v srdci pohlédl do zrcadla z krystalů a ledu, a uviděl sám sebe. Tu vykřikl zoufalstvím a vrazil sám sobě do očí své trny, aby již nemusel hledět svůj obraz.
25.35
S vytím trýzněné duše Bilan uprchnul do pustin a již se nevrátil.
25.36
Na svých cestách, slepý, ulamoval si jeden trn za druhým, ale všechny vždy přes noc znovu dorostly. Tak ho dostihlo celé to prokletí.
25.37
Také někdy je možné nalézt jeho ulámané trny, které jsou co ostrá kopí – a opatřená velkou mocí.
25.38
Od těch dob některé stromy a keře následují příkladu Bilana, neboť se nechají zlákat starobylým příslibem neporazitelnosti.
25.39
Oblékají si trny malé i velké, aby se z nich stali větší válečníci a mocnější pevnosti proti těm, kteří by jim chtěli ublížit.
25.40
Netuší, jak hořce budou plakat, až zjistí, kolik nevinným ublížili, a kolik dobrých bytostí ztratí svou zbytečnou nesnášenlivostí, a ti se k nim již nikdy nepřiblíží.

Ilustrace - Bïlanovo prokletí

Mitahali, Domödi, Tümontistë i Tohötan

O vzniku božského písma a o jeho znacích

 

26.1
Již od dob stvoření kráčela po světě vědma z Lepostiriyon, nesoucí jméno Mitahali Ssalmuday Jazykozpytná, která byla z Huna.
26.2
Sloužila králi Uwa, ale také Mayni'wytär Tanön, stejně jako Urëlossin Ayhen a několika dalším. Naučila se od nich mnohého a byla přirozeností od Ivarinden bystrá. Poklidně splétala své myšlenky.
26.3
Avšak její vnitřní touha ještě měla započít velké dílo.
26.4
I tu, v záři odlétajícího Fö, počala kreslit slova jako ulpívající myšlenky z mlhy a pocitů. V bílém paláci z bílých skal nad údolím Donmayol, tam, kde zpívají a hučí tisíce provazců vodopádu Cäylin, tam Mitahali přebývala na svém snivém loži, které zove Hamätol.
26.5
Z par a kapek počala splétat pás, kam tyčkou z dřeva stromu Olomë kreslila obrázky o věcech, které se staly, a také obrázky o věcech, které měla na mysli a po kterých toužila. Ale jak kapkový mlžný pás ubíhal, pozvolna se ztrácel a již nikdo ho nedokázal zachovat.
26.6
A hle! Jednoho dne, zatímco bloudila po horách a klaněla se sosnám, které poznaly již stovky běhů jara i podzimu, uzřela velkou božskou housenici, Fümadon.
26.7
Ona svým pletením, které snovala, vytvářela vskutku jemné a božskou esencí opředené pásy nesmírné krásy, jež zdobily bory na vysokých skalách.
26.8
Mitahali oslovila Fümadon, konejšivým hlasem, zpívala jí o touze ve své duši, i požádala Fümadon o pomoc, a tak se stalo.
26.9
Tak vznikly Tümontistë, Božské knihy, které měly mnoho dílů a některé leží dnes v Tildoronu. Ne však všechny a tak je běda.
26.10
Jsou to velké svitky spletené z pavučin, které tká Fümadon. Mnoho příběhů dávného světa v nich je zaznamenáno, ale jen některé, ty nejstarší, pochází přímo z ruky Mitahali.
26.11
Však dar Mitahali světu je větší, než jen knihy Tümontistë, neboť zavedl Domödi – velký a pyšný jazyk, kterým je možné zapisovat jak popisy toho, co se stalo, ale též se děje nyní, a co možná bude – také však vyjádřit písmeny přání a pocity a niterné touhy.
26.12
Tak zvučný a mysli lahodný byl ten jazyk, že ho užívala i ostatní božstva. Písmena, která při tom Mitahali kreslila, byla písmem Boyi.
26.13
Písmem Boyi a v jazyce Domödi tak Mitahali nejprve naučila zapisovat Fümadon příběhy světa.
26.14
Brzy se tomuto učení věnovali mnozí další a zvláště Oyöli si ho zamilovali.
26.15
Všech písmen, která se proplétala v mnohých podobách s jinými písmeny, bylo třicet dva. Takto se nazývala, i když se ta jména mohou zdát podivná: Amëni, Bildari, Caykari, Ccuypari, Dämani, Dyipäni, Ehori, Ëmni, Fatahori, Huccani, Humrari, Itani, Yapäri, Klotani, Käzmari, Luztari, Lyämdani, Mandani, Nahari, Nyetahori, Ofäri, Öznäni, Prazäni, Rubäri, Slokori, Ssahari, Tazmäri, Tyahari, Uhni, Wizni, Zaharni a Zyumi.
26.16
Písmena ta byla velká a malá a psávala se nahoře i dole a také se obracela. Jak se pospojovala, hnedle vytvářela jiná, nová slova, v nichž byly zapleteny cit a láska. Mitahali určila sedm set sedmdesát sedm Piyakifi, tedy Zvláštních spojení, které je možné užívat.
26.17
I mohl vidět ten, kdo uzřel knihy, že bylo mnoho jiných čar ku pomoci, mezi těmi písmeny a také malá nabodeníčka, kroužky a vlnky, co upozornění na jiný význam či snad jen lehký odklon od myšlenek.
26.18
Pak Mitahali stanovila devadesát devět Kayastifi, pomocných značek, jež určovaly tón hlasu a výraz duše, ve spojení s Piyakifi. I hle – jako nesmírně obtížný tento jazyk vznikl a pravou podstatu a všechna zákoutí zná již jen Mitahali.
26.19
Všechna základní písmena Boyi byla obrazem všeho toho, co ve velikém úradku bylo v Mirondë, ale přesto ne všechno.
26.20
Amëni bylo písmeno světla, ale také dobrosrdečnosti;
26.21
Bildari pak úrody a velkých plodů, ale také obžerství.
26.22
Caykari bylo písmeno chladivého stínu, ale také závisti mezi tvory;
26.23
Ccuypari pak divokých proudů vod i vln, ale také nerozvážnosti.
26.24
Dämani bylo písmeno syrové země, ale také se v něm zračila zatvrzelost a tvrdohlavost;
26.25
Dyipäni pak patřilo černým křídlům, zvěstovatelům temných zpráv, ale také spánku a smrti.
26.26
Ehori bylo písmeno listoví stromů, ale také stonohů a jiných ryjících zeměplazů;
26.27
Ëmni pak básnického slova, ale také iluzí a všech podivných obrázků, které se nedají uchopit a jen šálí důvěřivé.
26.28
Fatahori bylo písmeno hlubokého zamyšlení;
26.29
Huccani pak písmeno plamene, který dokáže ohýbat skálu i ocel, ale také popela, co zbývá na konci všeho ničení.
26.30
Humrari bylo písmeno ohně, plamene a rudé barvy, ale také často bolesti, která prýštila z čerstvých ran po meči a pařátu;
26.31
Itani pak mocných paží a tvorů, kteří dokážou zahýbat světem, ale také nadutosti a tvrdosti srdcí.
26.32
Yapäri bylo písmeno chuti a příjemné vůně, zemitého chleba a pečeného masa, ale také nezdravého usínání;
26.33
Klotani pak milosrdné harmonie, vyváženosti, jaká je na váhách zlatých, když váží čisté srdce proti čistému srdci.
26.34
Käzmari je písmeno barev a jasů, jako když Fö přechází přes zemi a zaplavuje jí zlatem z nebes, ale také je to chamtivost, pokud se zlato vlije do srdce a nezná slitování.
26.35
Luztari je písmeno tmavé noci, kde se zchladí každá horká hlava, ale také neviděných nebezpečenstev.
26.36
Lyämdani bylo písmeno mladých tvorů, nevinných mláďat s velkýma očima, ale také ztracených vzpomínek a ztracených nadějí;
26.37
Mandani pak písmeno dobrého a silného těla, které dokáže překonat zlou nemoc, ale také silných činů, které ne vždy vedou k dobrým koncům.
26.38
Nahari bylo písmeno oceli, kovu a mědí různých, kolik jich země ukrývá, ale také války a ostrého meče, který bere život, když se hrouží do srdce a do břichů;
26.39
Nyetahori pak krásné písně, hladivých tónů, jaké si tvoří lidé na loutnu a na píšťalu, ale také burácení, které nebere konců a zbavuje smyslů.
26.40
Ofäri bylo písmeno barev, jaké mají drahokamy ve svitu slunce a jako má duha, když se klene nad vlhkým údolím, ale také praporů, které vlají, aby vedly člověka ku vítězství a ke zkáze.
26.41
Öznäni bylo měkké písmeno, které hladilo jako vlny na pobřeží teplých oceánů, ale také to byl kolébavý pocit, po němž následuje zrada;
26.42
Prazäni pak jasnozřivosti, která nemusí vždy býti ku potěše, neboť nevědomost je hojivá.
26.43
Rubäri bylo zlé písmeno, patřící mrtvým, kteří byli donuceni opět vstát.
26.44
Slokori bylo písmeno hlubin moří, kde se čas jen zvolna převaluje, ale také zapomínání všech myšlenek, které by měly zůstat;
26.45
Ssahari pak posledních časů, posledních kroků a zániku toho, co je milováno, ale také příležitostí a osudových kroků.
26.46
Tazmäri bylo písmeno koňské žíně, jeleního paroží a býčího ocasu, ale také jha, které dostává maník od Tildo a vůl od sedláka.
26.47
Tyahari bylo písmeno klidné domácnosti, rodiny a štěstí, jaké jim právem patří, ale také všedních starostí, které mysli ubírají vzlet;
26.48
Uhni pak patří studeným tvorům, kteří se bojí slunce a není jim teplo příjemné, ale také ledové kráse, která zdobí třpytivým závojem sněžné pokryvy zimních krajin.
26.49
Wizni bylo písmeno těch, co žijí na úkor druhých a sají jim šťávy těla a také sílu ducha, ale také umění zůstat na skále i v té největší bouři a překonat smrt ostatních;
26.50
Zaharni pak písmeno třetího oka, které vidí věci jiné, nežli jsou vidět očima dvěma, ale také temných tajemství, která by nikdy neměla být odhalena.
26.51
Zyumi bylo písmeno vášně a spalující rozkoše, která proudí tělem milenců, ale také zatemnění mysli a rudých očí, které nevidí.
26.52
Tento jazyk Domödi i písmo Boyi užívaly božské bytosti a již méně maníci Naulu.
26.53
V pozdějších věcích byl z Domödi odvozen Tohötan, jazyk mudrců, neboť posléze bylo téměř nemožné se učit plný božský jazyk.
26.54
A tak Tohötan, ač velmi složitý, se stal velkým jazykem všech mudrců a kněží, sloužícím všem bohům a studiu moudrosti.

Ilustrace - Boyï

Tildoyinnë a Müyë'äyinnë

Stvoření Vládců Naulu, velkých bohů všech pozdějších časů a patero tůní stvoření
Ilustrace - Zrod Tildo

 

27.1
Svět vzkvétal i chřadnul v rukách Ivarinden. Mnohé výtvory byly skvostné a mnohé ubohé. Ale na početných místech svět již oplýval nezměrnou krásou, jež neměla být zničena.
27.2
Avšak mysl Ivarinden se nehodila ku hospodaření, nýbrž byla plná svěžích nápadů, pestrých barev a chuti ke změně.
27.3
Mnohokrát se Fäliyë projevili jako dobří hospodáři, moudřejší než Stvořující, a snad i jiní, další národové by takové umění hospodaření zvládli lépe, než tyto prastaré, ač mocné, přesto podivné bytosti.
27.4
A proroctví daná samotnými Mirondë tížila mysl Ivarinden. Ti totiž byli ve svém stvoření vázáni slibem a schopnostmi, které je předurčovaly věci rodit a dávat jim tvar, barvu a myšlenku.
27.5
Toliko, že svět bude stvořen, a na tisíce tisíců kousků přetvořen, dílem nezměrným. Pak se teprve rozeběhne rychlým krokem, a co bylo stvořeno, bude spravováno.
27.6
Však svou povahou, hluboko vězící, Ivarinden nedokázali světu vládnout pevnou rukou, byli nestálí a rádi díla přetvářeli. A věděli také, že Mirondë si přáli svět jiný.
27.7
Brzy poté, co stvořili dílo, jej zase změnili nebo zničili, aby z cihel starého vybudovali věže nové.
27.8
Ivarinden nedokázali to, co dokáže prostý hospodář pozdějších časů, totiž hladit rukama již hotové, spravovat, ale nebořit, užívat, ale neprahnout po dalším.
27.9
A pravil Mnëndin na velikém sněmu:
27.10
„Hleďte na Naul, jaký v tuto chvíli jest. Hleďte na krásu minulou a krásu z téhož vznikající. Jsme opravdu ti, kteří měli přijít a zůstat, aby rodili a pečovali? Jsme opravdu ti, kdo staví a neboří, kdo vytváří a ochraňují? Já proto pravím, že čas náš je u konce a přichází čas našich potomků, kteří dovrší naše velké dílo. Mohli bychom ještě zůstat a dokončit, co zbývá ukryto hluboko v nás, ale mezitím by jiná díla znovu padla. A snad by dokončením byl myšlen zánik. Jako Kakostrofös nás naučila moudrosti, jako Lün'fälifäyo'Al'Aharmünë nás naučila pokoře, teď i my musíme pokleknout před úradky Mirondë. Žehnám té změně, novému životu pro naše děti.“
27.11
Ta velká porada, kde staří bohové uznali svou končící moc jakožto bytostí samostatně jednajících, se nazývá Döstaran'nastorwänë.
27.12
Pak se za dlouhé odmlky Ivarinden, každý jinde, ale v mysli zároveň, zrodili Tildo.
27.13
Těla Ivarinden se rozpadla, rozplynula a podle starých zákonů se stala potravou časů pozdějších.
27.14
A v blaženém výdechu se Ivarinden změnili ve svěží, novou esenci Naulu.
27.15
Pak již nebylo Ivarinden, ale vzniklo mnoho krásných tvorů, také tvorů zlých a odporných a mezi všemi především Tildo – Vládci Naulu, nejvyšší bohové Naulští.
27.16
Jako když na vlahé louce plné překrásných květů vyroste strom a vedle jiný, zlaté i zelené listy na štíhlém kmeni, tak povstalo ve svých kolébkách Dvanáctero Vládců.
27.17
Čas odpočinku, zániku Ivarinden a vzniku Tildo, se nazývá Tildoyinnë.
27.18
V pozdějších časech se všem Dvanácti bohům říkalo souhrnně Qesta'tildon. Poté ale, co byl Sirdi vyhoštěn, jedenáctero zbývajících bylo pojmenováno Ala'lümili'tildon.
27.19
Hle! Tváře těch božstev a jejich těla byla podobná pozdějším stvořením, lidem nebo trpaslíkům. Mohli brát na sebe podobu takovou, jakou jim dovoloval jejich živel.
27.20
A věru, často nezůstávali v podobách takových, jaké jim byly dány od Ivarinden, ale spočívali proměněni ve zvíře, strom či skálu, neboť jim tak bylo přirozenější.
27.21
Totiž každý z nich měl starost se svým elementem a svým živlem. Jeho dechem Vládce dýchal, tvorové toho živlu byli Vládci poslušni, o činech a jevech v tom živlu Vládce věděl, očima živlu viděl a slyšel, jeho hlasem promlouval. A takové byly živly, které byly rozděleny mezi Vládce:
27.22
Byla to První čtveřice živlů stavby světa, Cuykalon Fäyirifë, Druhá čtveřice živlů osudu světa, Qamaykalon Tüyirifë a Třetí čtveřice živlů ducha světa, Wëmaniyennë Böwinnë.
27.23
Cuykalon Fäyirifë byly: oheň, pálivý a ničící, který dává jiskru věcem, zvaný Füyn. Voda, která chladí a obnovuje, tvoří a občerstvuje, zvaná Wöyn. Kámen, pevný a věčný, stálý a neměnný, jistota v proudu času, zvaný Qin. A pak vzduch, nestálý, lehký a svobodný, bez hranic, zvaný Lüyn.
27.24
Qamaykalon Tüyirifë byly tyto: pohyb, který poháněl věci a tvory vpřed a nikdy se nezastavil nad minulostí, zvaný Eoyn. Osud, který určoval cesty a daroval šťastné události na těžkých rozcestích, zvaný Noyn. Cesta rozpadu, cesta negativní energie, neboť co se má zrodit, musí zemřít a ta byla zvána Goyn. Cesta zrození, pozitivní energie, neboť zrodit se vše musí, aby mohlo zemřít a byla zvána Aoyn.
27.25
Wëmaniyennë Böwinnë byly tyto: mysl, která darovala moudrost všem tvorům a také oko i sluch, byla zvána Tonuylon. Dobro, které naplňovalo radostí, štěstím a láskou, zvané Miluylon. Zlo, které bylo smrtí bez potřeby, škodlivostí a jedem, zvané Soruylon. A konečně barva, milosrdnost světa, cit a sny naplňující nadějí, byla zvána Euluylon.
27.26
Každému ze živlů vládne jeden z Tildo.
27.27
Avšak Ivarinden věděli, že svět ještě není dokončen, a ještě mnoho práce zbývá, též že na Tildo čeká mnoho lopoty.
27.28
A bude jim chybět síla plození, ačkoliv jejich vláda bude mocná nad jiné.
27.29
Neboť Ivarinden tehdy předpověděli, že až bude svět postaven a spravedlivě spravován, tehdy teprve se zrodí mnoho dalších dětí, ale ti již budou potomci Tildo.
27.30
Děti Ivarinden jsou den, noc, moře a Mëlü, Fö a Ziyë, Mëon a Oyöli, Fäliyë a Lepostiriyon, i ti prokletí Skoloe, ale svět zdaleka není jen jejich.
27.31
Patero Ivarinden tehdy zaselo sémě své do velkých pěti studnic, velkých tůní, jež poté byly známy jako Müyë'äyinnë.
27.32
A někteří je též nazvali Kádě stvoření, neboť podivná substance v nich byla jako hlína hrnčířského kruhu, na němž vznikají figurky nových plemen.
27.33
Jiní zas praví, že v nich patero Ivarinden zanechalo svoje srdce, své slzy a svou krev.
27.34
A nikdo je nemůže nalézt, ani Tildo, ani Vasë, ani Lepostiriyon, ba ani Fö jejich hladinu neosvítí.
27.35
Zjeví se tehdy, když nastane čas a ve velkém proslovu vybraného z Tildo se světem ponese rozkošné i mrazivé zatrnutí.
27.36
Ten čas pak věstí zrod nového plemene pod nebesy, a ta plemena byli Drakové, Zvěroměnci, Lidé a Trpaslíci, čtyři plemena, jež kovou události pozdějších věků.
27.37
Pátá studnice však nebyla ještě odhalena a zůstává skryta před zraky. Je zvaná Teminëy'äyinno.
27.38
Snad Arkasüli ji našel, ale tajemství neprozradí, neboť jeho mysl již není součástí tohoto světa.

Tildo

Jména Vládců světa a svaté místo zrození Tildo
Ilustrace - Vládci Naulu
Ilustrace - Zrod Tildo

 

28.1
Tildo mají jediné a svaté jméno a druhé je důležitým a svatým přídomkem, ačkoliv nižší národové v pozdějších časech mohli vymýšlet jména další, když marně očekávali přízeň bohů.
28.2
Jména ta jsou zapsána v mlhách hvězd, na vrcholcích hor a šeptána jsou v hlubinách puklin země.
28.3
Täyirndë Lidurindë, Vládkyně lesů, zvaná také U'urla nebo Tuyin, Teleh'martina, Dizan, Namlau'winniyan a jinými jmény, méně častými.
28.4
Örondë Lorgan, Vládce bouří a nepohodlí, zvaný také Rudan, Jorgod či Tör a Issgramond.
28.5
Ilmunayna Antanälë, Vládkyně vody, zvaná také Sirka nebo Lära, Loyiga a také Wäywöyni.
28.6
Niyenult Layqendi, Vládkyně ohně a umění, zvaná také Narnel Doelan, Helinda, Rastalinqa, Wäyfüyni a mnohými dalšími.
28.7
Alwamayna Nimfëliyë, Vládkyně kamene, zvaná také Wasya, Sutnog a Nëytär a Wätär, či Nomoli'manda.
28.8
Sirdi Alostë, Vládce zla a utrpení, zvaný také Agrifar Sa'eton. Mnoho jmen ještě míval přívlastkem a není hoden té pocty je míti vyjmenované.
28.9
Lümindon Neytäniyë, Vládkyně dobra a lásky, zvaná také Galanen či Lila, Ürunlinwalin, Aya'minda a mnohými dalšími.
28.10
Loynalë Sensäriyë, Vládkyně smutku a milosrdenství, zvaná také Sisil, Togad či Tötär nebo Alossani.
28.11
Osqaldin Telumendiyë, Vládce osudu, zvaný také Arondon, Faran, Petroför nebo Baduzär a také Fatöniman.
28.12
Mnëndin Rignil, Vládce vzduchu a větru, zvaný také Om, Kirdunast či Karih.
28.13
Horünen Farkilë, Vládce stepí a květin, zvaný také Boron, Petron, Helma'ringalo či Wespan.
28.14
A konečně ten, jehož jméno je nejvyšší mezi Tildo, sám Vládce všech Vládců, Hidrandë Wingäriyë, Vládce mysli, duše a vědění, nejvyšší soudce, Vládce spravedlnosti, zvaný také Yagdo, Arod, Onohändi, Owolimi, Dhirdir a mnoha dalšími, skvostnými jmény.
28.15
Každý z Tildo povstali při Tildoyinnë v jiném místě, v Kolébce živlu, která je nejblíže podstatě daného živlu.
28.16
Jako dar nesl s sebou Tildo každý z nich pak své zvíře, které bylo jeho služebníkem a jeho znamením. A ta zvířata byla proměnlivá, měla své bratry a sestry, ale již nebyla od Ivarinden ze starších časů. Byla totiž stvořena z jedné barvy a tou byla prostoupena.
28.17
Tildoyn'sülima jsou zvána ta zvířata, která následují Tildo a jsou zmíněna u každého z Tildo v dalším vyprávění.
28.18
Täyirndë přišla na Naul z lůna Bäbolona, v místě, které je zváno Yofayn Täyir'naynon, Kolébka cesty zrození.
28.19
A lůno již není, neboť bylo uzavřeno, jako se hojí utržená rána. A Bäbolon má již svoje velké činy za sebou.
28.20
Örondë se zrodil na vrcholu hory, která je tak strmá, že jí nelze zdolat, a tak vysoká, že jí žádný pták nepřeletí. To místo se nazývá Cu'mayna'talan, Kolébka cesty rozkladu.
28.21
A hora ta je rozlámaná, neboť Örondë se zrodil ve velké bouři; srdce hory ho pak nasytilo.
28.22
Ilmunayna byla utvořena v nejhlubších vodách oceánu, na místě, kde je voda nejhustší a nejživější. To místo se nazývá Muynan Lëwiyinë, Kolébka vody.
28.23
A hlubiny ty jsou dávno zapomenuty.
28.24
Niyenult povstala v ohních prastarého vulkánu, na místě, kde nic nemůže v žáru ohňů žít, na Golmaybë Köstofon, Kolébce ohně.
28.25
A kolébka ta již vychladla a změnila se v komoru bez vchodu.
28.26
Alwamayna vyrostla v hlubokých jeskyních, kam světlo slunce nemůže nikdy proniknout, kde je na tisíce drahokamenů a zlaté sloupy. To místo se nazývá Alumintë Lotoson, Kolébka kamene.
28.27
A pokladnice ta je zamčena tisíci zámky, hluboko pod horami – a Turüh to sami nevědí.
28.28
Sirdi vyrazil v podivném místě, kde se odehrává strašlivá bitva všech Lepostiriyon, která nikdy nezačala a nikdy neskončí. To místo je nazýváno Gügmulos Spolökon, Kolébka zla.
28.29
A nikdo to místo nehledá a nikdo neví, kde spočívá. Snad zamrzlo v pradávné Likintiyannon.
28.30
Lümindon byla stvořena na místě věčné lásky a štěstí, v ráji, který je nazýván Näwiqin, Kolébka dobra.
28.31
A to rajské místo již není, neboť Näwiqin dal všechnu svou rozkoš Lümindon a zahynul.
28.32
Loynalë byla vytvořena z tisíců slz hor, stromů a Praelementárů, ze smutku všeho světa a povstala v Údolí slitování, Wämayin Lökostë, v Kolébce naděje.
28.33
A kolébka ta je posvátná a velebená, ale byla ukryta mocnými čarami.
28.34
Osqaldin se zrodil na vlákně Času, v uzlech na této podivné niti, na střeše světa, v místě zvaném Qalda'qintoyn, Kolébce osudu.
28.35
A to uzloví je v plášti času a ten je nepřístupný. Tëy pak na prosby nedá.
28.36
Mnëndin povstal nad oblaky, nad vším vzduchem, v místě nekonečných modrých nebes, ve Filondayl'losan, Kolébce větru.
28.37
A ten ostrov v nebesích je nedostupný, a ani ptáci tam nemohou doletět. Praví se, že zmizel nad nekonečně mlhavými horami Divnozemě.
28.38
Horünen vyrašil jako nejzralejší plod svobodných stepí v jejich nejúplnějším středu, v místě zvaném Etulinan Ölontë, Kolébce svobody.
28.39
A ta je tak obyčejná na pohled, že by jí nikdo neodhalil, ani kdyby kráčel okolo. A nikdo již nezůstal, kdo by jí pamatoval.
28.40
Hidrandë pak od prvních časů stanul na trůně složeném ze všech ostatních elementů, jenž zove Astalon Alfagnom, Prakolébka vší vlády světa. Je to místo vysoko mezi sférami a zde Hidrandë přemýšlí nad úradky druhých a vládne světu.
28.41
A to místo zůstává ukryto mezi sférami a toliko Lepostiriyon o něm vědí.
28.42
Avšak Astalon sám, trůn převznešený, byl přemístěn do paláce Tildo, v pozdějších časech a ozdoben jako dar.
28.43
I stalo se, že zástup z Huna'lepostiriyonnë se shromáždil a oni vzdali hold novým vládcům i poklonili se jim. Však zdaleka ne všichni.
28.44
A byly časy, kdy bohové chodili po zemi, po Naulu a poznávali ho, neboť byli zvědaví a jejich mysl neznala všechna skrytá zákoutí.
28.45
Byli mladí, ale nebyli stvořeni jako děti, ani jako rozpustilá mládež, neboť velebné vousy již zdobily brady božstev a plné prsy krášlily těla bohyň.
28.46
Prohlíželi to, co jim bylo dáno do spravování a teprve se učili býti dobrými hospodáři. Ochutnávali spravedlnost a poznávali podivné úradky, které jim zanechali Mirondë.
28.47
Ne každý z nich pochopil správně podstatu Iwulin'daluyn'awalenin, totiž Hospodáření se světem. Ale jejich činy a chyby budou ještě porozprávěny.

Ilustrace - Vládci Naulu

Skoloe, Fïrdiyë'enelmin

O vzniku skřetů, prokletém pléměti zlého boha
Ilustrace - Sïrdi v podobě červa

 

29.1
V Tildoyinnë se Ivarinden vytratili a proměnili svou podstatu v Tildo, svoje těla a svou duši, vůli a poselství.
29.2
Mnoho krásných a libých děl tehdy povstalo, množství blažených a sličných tvorů přišlo na Naul.
29.3
Leč již v těch časech též Firdi zplodil své děti, jak byly později nazvány, Firdiyë'enelmin, ale toto lichotivé označení není hodno velkého jazyka Domödi.
29.4
To jsou totiž Skřeti, Skoloe, nesvaté plemeno, které již od Tildoyinnë spalo a většinou bylo probuzeno až v časech po stvoření Turüh, i když byli i tací, jež povstali již dříve. A mnoho bolesti též novým Turüh skřeti způsobili.
29.5
Neboť Firdi byl také obdarován mocí tvořit, ale jeho díla byla odporná a nesla pachuť ničení a smrti, ač smrt sama často zlá není.
29.6
Tu Firdi, jenž tušil, že přichází konec velikého času Ivarinden na Naulu a vláda Tildo se blíží, též se proměnil.
29.7
Jako se mění housenka v motýla, tak stejně on se proměnil v ohyzdného červa, se třemi sliznatými ocasy a posetého ostrými štětinami.
29.8
Ukryl se do bažin pod horami Paentolin, kde spal spánek podstatový a na čas zmizel ze světa.
29.9
Tehdy Ivarinden byli rozradostněni a jejich nadšení neopadalo ani po Tildoyinnë, neboť Sirdi byl sice nástupce Firdi, ale jeho moc byla nižší.
29.10
Firdi se však probudil a zůstal ukryt, přikryl se totiž šedým závojem, jenž byl odporný a páchnul.
29.11
Tak povstala na světě Zatass, plíseň, nečistá vlákna, pusté houby, jež jsou jako nemocí, jako morem, který dokáže proniknout všemi věcmi, kamenem i masem.
29.12
A kdo na pravou Zatass z těch časů pohlédne, znechuceně se odvrátí a jeho mysl je již navždy potřísněna zlou mocí. Walenrimpë, Paní chorob duše, to vždy vítala.
29.13
Ten obraz odporného závoje pak bude maníkovi otravovat bdělé vize i sny až do konce jeho dní.
29.14
Poté Firdi prolézal mrtvými kanály, či bezejmennými štolami, prohryzával se odpadky světa a bahnem zapomenutých močálů jako nestvůrný červ.
29.15
A jako červ mušího plemene kladl za sebou do hlubokých děr a zatuchlých nor vejce, kterých nakonec bylo na tisíc tisíců a snad ještě více, neboť je všechna nikdy nikdo nevypátral a Hidrandë je nemůže najít.
29.16
Neboť nikdo z Tildo nemůže prohlédnout závoj Zatass.
29.17
A roznesl Firdi tuto Zatass do všech míst na Naulu, kde nejprve jako odporná změť bobtnavých výhonků pohltila mokvavé bažiny a poté se plazila vlhkými cestami v puklinách jako nákaza na místa dosud nezasažená.
29.18
A ani žulová hradba, ani posvátné dřevo nedokáže Zatass zastavit, avšak světla Fö se straní a světlo slunce jí dokáže vysušit až k záhubě.
29.19
Hluboko v nitru horkých, vlhkých lesů Jihozemě pak Zatass po čase vytvořila velké jezero, jemuž se i zrak boží vyhýbá.
29.20
To jezero prastaré plísně Zatass se zove Tumnazöli'söl'zatassmiyë.
29.21
A kdo z maníků na něj byť jen pohlédne, do konce svých dní již prokletý bude a plíseň ho bude pronásledovat ve všech snech a bdění – nakonec i oči se skryjí v plísni a uši, i ústa – takové strašné a odporné místo to je.
29.22
Tak prolezl Firdi téměř všechny světadíly Naulu a stvořil tak Skoloe, v mnoha plemenech, každé s jiným darem.
29.23
A někde byla ta vejce prosycena odpornými výkaly Firdi, jindy zase šlemem páchnoucím, jinde zase hnisem z nehojených ran či slizem z mokvavých puchýřů i jinými barvami podstatovými.
29.24
A to byl prokletý dar od Firdi světu.
29.25
Též není známo, kolik takových plemen bylo utvořeno, neboť po probuzení Turüh, vždy po nějakém čase, se tu a tam další takové potvory objevovaly, na prazvláštních místech Naulu.
29.26
Oplývala ta plemena nevídanými schopnostmi, a někteří z nich viděli skrze tmu, jiní byli silní mnohem více, než by jejich vzrůst napovídal, druzí zase byli plni jedu, jiní zase neutuchající zběsilosti.
29.27
A sami Skoloe pak mezi sebou používali též různé jazyky, jiným nepodobné – a navzájem si nerozuměli, nebo jen stěží.
29.28
Velké boje a též války v pozdějších časech byly vedeny s plemeny Skoloe a mnozí hrdinové padli jejich zbraněmi a jejich jedem.
29.29
Avšak nespočet Skoloe padlo též a mnohokrát více, neboť síla spravedlivého světla nakonec vždy vítězila, i když za velkou cenu.
29.30
Naštěstí též mnoho jich bylo pobito v jejich samotných válkách, utuchajících jen tehdy, když na krátký čas uzavírali křehká a zrádná příměří; nikdy však mír.

Ilustrace - Symbol Skoloe
Ilustrace - Zatass

Wingo a Toturostë

O jiných bytostech, stvořených v časech přelomových

 

30.1
Naulských tvorstev je nespočet a nikdo neví, kde všude sídlí, kdo byli, a kteří zůstali.
30.2
Ba ani velký Hidrandë nemůže se dopočítati těchto maníků všech, neboť jeho oči jsou sice nejvíce vidoucí, ale nikoliv vševidoucí.
30.3
Sláva je při Ulu a Aldo a jejich je skvostné dílo Yastawäyintë. Oni snad ve své mysli měli všechny obrazy a barvy o bytostech, jež po další věky budou vznikat, ale Mirondë již nejsou tak, abychom se jich mohli otázat.
30.4
I neméně slovutní jsou Ivarinden a každý z nich o to skvělejší.
30.5
A Tildo poté příchozí, jsou velebeni nejvíce, neboť oni jsou, kdo vládne nad světem. Stejně jako Vasë, synové a dcery jejich a mnozí z Alnë.
30.6
A je na světě tvorů ještě mnohem více! Poslechněte o nich slovo.
30.7
Odkud se vzala drobotina, havěť všeliká, bezpočetná, do děr lezoucí a pod kameny žijící? Toť třísky, spony a hřebíky, z rozpadlého paláce Ivarinden.
30.8
Na modrých nebesech Atalen byl skvostný palác, v dobách Ivarinden. Ale ty doby jsou již pryč.
30.9
Neboť o tomto počinu není příliš známo, snad jen to, že palác se jmenoval Ivarinda'halnen a byl při Yastawäyintë vybudován, ale nikdy nebyl veleben.
30.10
Možná tomu tak bylo proto, že Ivarinden stavěli a budovali a neprahli po sídlech, moci a vládě, netoužili spočinout na jednom místě, ale jako bystrý pramen se bez ustání činili na Naulu.
30.11
Po stvoření Tildo již nikdo nepečoval o Ivarinda'halnen a ten se sesunul k zemi. Z nebes propadl na Naul jako déšť zbytků a z jeho stěn zůstaly jen šedé balvany.
30.12
Však všechny hřeby, spony a pásky všeliké, třísky posvátných stěn a obrazů, jakož i nedokonalé drahokameny, pod posledním dechem Stvořujících ožily a rozptýlily se po Naulu.
30.13
Tak povstala Wingo, Havěť Naulská.
30.14
Proto někteří dnes připomínají barevné kamínky, jiné zas tyčky a plátky. I proto také dnes lezou do nor zpět, a plazí se i létají po zemi bezcílně, neboť hledají Ivarinda'halnen, aby ho znovu sestavili.
30.15
Než později byli spravováni pod Asmoronem, Pánem hmyzu, synem Horünena.
30.16
Pohleďte též na ty, o kterých se nehovoří v pověstech, a kteří nejsou opěvováni v písních hrdinských, totiž na Toturostë, tvory Mezivěké.
30.17
Neboť od Jsoucna již je dáno v zákon všeobjímající, že v lámání chleba kusy vzniknou, ale také drobečky. Když se pohár plní, kapky okolo postřikují a po hostině vždy odpadky se povalují, když vypity jsou měchy a vyjedeny mísy.
30.18
Tak vznikli z velkých přelomů Toturostë, ti, kteří nejsou dětmi žádanými, ale levobočky velkých plození.
30.19
Praví se, že na světě ještě přebývá nejméně jeden z Hidunga'ristufon, ačkoliv to může být jen zvěst zcela prázdná.
30.20
Tak se totiž nazývají ti, kteří pochází z Yastawäyintë, ale daleko menší ve významnosti, ba co nepatrní, oproti Ivarinden.
30.21
Kde však by byl a jaká by byla jeho podstata a zda by vůbec z barev byl, není známo. Byl by však nehodným vrstevníkem Ivarinden.
30.22
A snad se již též rozpadl a změnil v duše pozdějších věků.
30.23
A byli by jistě i Alkronga'rustifon a Guzonda'rustifon, kdyby zbyli z Utiwäyintë a z Läyintiwäyintë, ale svět se změnil v Yastawäyintë od základů, a proto jich není.
30.24
Ivarinden pak dětem svým Naul ku vládě dali a tehdy zplozeni byli další z Toturostë. Ti se nazývají Bäbrizo'kalstifon.
30.25
Pronásledováni byli v dávných časech, kdy ještě Tildo pevně netřímali vládu a Lepostiriyon je hubili velice a potírali, jako kdyby představovali velké zlo, ale ne vždy to byla pravda.
30.26
Z těch časů není více známo nežli zvěst o jednom z Bäbrizo'kalstifon, totiž o Repukantovi Velikém.
30.27
A praví se, že než padl v souboji či snad úkladné vraždě jednoho z Lepostiriyon, Namedzära, sídlil Repukant nad mořem ve vzdušné pevnosti Alë'mänistro a byla s ním velká moc.
30.28
Uzmul sobě kus pláště Tëy a spletl ve váček nepatrný, odkud mohl vytáhnout jakoukoliv věc, na kterou pomyslel. Měl ten váček takovou moc, vyvrhnout předmět zpět na Naul, a navrátit tak něco, co bylo dávno zamotáno do pláště Tëy.
30.29
To je ale všechno, co je známo a také to, že váček byl nazván Hazmü a ztratil se později na dně moří, kde možná spí dodnes.
30.30
Možná také sám, čas od času, vyvrhne věci dávno zapomenuté. Kde však odpočívá, je zapomenuto, Ilmunayna to neví a Gonmandina nedbá.
30.31
A hle! Skvrnou v příbězích Tildo jsou Awal'wistifon – Tvorové poznamenaní, kteří jsou zvláštního postavení, ale též patří mezi Bäbrizo'kalstifon.
30.32
Jsou však zničeni či ztraceni, ať ve spravedlivém zápase anebo ta smrt přišla zákeřněji, snad z vůle Tildo, snad od jejich služebníků.
30.33
Tildo o nich neradi slyší, neboť to jsou jejich nevlastní bratři a sestry, a byli často padlí anebo příliš skrytí, znetvoření k nepoznání, a stali pošpiněním pro mnohé z Vládců.
30.34
Není vhodné je srovnávati, poněvadž jejich síla je nižší v porovnání s Tildo a jejich osudy nevýznamné. A ani Ivarinden je možná nechtěli počít.
30.35
Nemají jmen, a kdyby snad nějaké v paměti zůstala, budou zapomenuta. Nesluší se tedy zde jich jmenovati, aby sláva Tildo zůstala neposkvrněna.
30.36
Než snad jediný příběh bude ještě rozprávěn, a to o Nestömirovi, jenž byl nejmocnější z Awal'wistifon a jako jediný se s Tildo mohl měřit.
30.37
Příběh ten ale slouží k moudré rozvaze, neboť Hidrandë se za ten počin nestydí a čerpá z něj ponaučení.
 

Ilustrace - Podivnosti Toturostë
Ilustrace - Symbol Toturostë

V případě, že na stránkách naleznete chybu, prosím, napište mi na níže uvedenou emailovou adresu.

World Naul - tildoron@gmail.com

Děčín, Czech Republic, Martin Horák - by WIX

bottom of page