top of page

Melëra Tildoronuwo

O mocném z draků a jeho pomstě na Tildoronu

 

81.1
Kagagüst, syn Samäry, byl v těch časech mocným, více než byli jiní z Melëra. V jeho srdci hořel plamen pomsty, neboť věděl, že vítězství Lükasëli bylo vítězství Tildo a bez nich by Zvěroměnci nepřemohli sílu draků.
81.2
Pachtit se po norách nechtěl a vyzývat k bojům mnohé Lükasëli, aby osud jejich zpečetil, ale nikterak se nezdráhal bojovat proti všem, kteří se mu postavili.
81.3
Umanul si, že provede odplatu samotným Tildo. Podobně jako drakové byli zasaženi v srdcích, tak také Tildo musejí býti zasaženi v místě, které milují, totiž v Tildoronu.  
81.4
A hle! Do křivulí prapodivných uzavřel Kagagüst osmou barvu duhy, zvanou Nentimista. Byl tak jeden z posledních čarodějů, kteří užívali tuto prastarou esenci, jež později také chyběla.
81.5
A Kagagüst snoval z barvy té vlákna jakoby vlněná, jak kdyby ovčí vlnu spřádal, a nalil do té tkanice svou duši a svou zlost.
81.6
Zapletl do těch provazců na sedmdesát sedm tisíc čedičových schodů z obou pohoří Hala’ssmörg i Wanta’ssmörg a vystavěl cestu přes sedm sfér až do Tildoronu.
81.7
Tak povstalo Marmun'kolfayntë, Schodiště zvratů a nyní již nemělo barvu osmou, ale hnědě popelavou a měnivou.
81.8
A hle! Veliké bylo dílo jeho a nebylo k užitku, ale ku zkáze a poškození.
81.9
A podivný pohled na to schodiště byl, neboť se ztrácelo v mracích, pomalu se vlnilo a podivně skřípalo a dunělo.
81.10
Pak oděl se Melëra ten neblahý do pláště stromů a zakryl se mlhou z ostrovů, jakož i schody, po kterých kráčel.
81.11
Vyšplhal tak do Tildoronu, nikým neviděn a porušil tak pochod sférami, jak bylo dáno od Loynalë.
81.12
Neboť Tildo nikdy nestavěli stráže na svých pláních i v lesích, a neobávali se přepadení – vždyť kdo by našel odvahu a schopnosti postavit se samotným Tildo.
81.13
Zde, v Tildoronu, se Kagagüst plížil neslyšně a již brzy se usídlil v Helmanlügon, v jeskyních hluboko pod ní, kde prýštila sladká šťáva, a kde bylo nespočet potravy, ačkoliv nyní zkažené.
81.14
Vše totiž bylo poskvrněno šlemem z Wota'zertu'nomunë, od Pehuma samotného, býval-li kdy.
81.15
To místo se zove Kagar'mistrondi.
81.16
Tehdy, každou noc, počtem vždy jednoho svého nohsleda po Marmun'kolfayntë, do Tildoronu zval, ale nikdy v době, kdy Lëy byl plný záře a zvučně zněl.
81.17
A kdo vstoupil na čarovné schodiště, byl přikryt mlhou a nebyl k nalezení.
81.18
Tak stovky jeho mocných přisluhovačů se shromáždily v těch jeskyních a pojídaly zkažené jídlo.
81.19
Ti ze služebníků svatých, kteří slouží v Tildoronu a příliš se k odhalení tajemství jeskyní přiblížili, ty Kagagüst umlčel a pohltil, či z nich namíchal další čarovné lektvary.
81.20
A Hidrandë ho skrze Äfayn neviděl, takovou moc mělo Marmun'kolfayntë.
81.21
Pak Kagagüst posílal škorpiony a ještěry podivné, aby otravovali jídlo, plody a semena, pro Tildo v hostinách, jen vždy po troškách, aby nic k poznání nebylo.
81.22
Byl mistrný a mnohá kouzla pod horou Helmanlügon míchal.
81.23
Tak se stalo, že v ten čas někteří z Tildo ochořeli, stejně tak jako mnozí z Vasë a nemohli přijít na příčinu toho neštěstí.
81.24
A Osqaldin mlčel, ač možná věděl.
81.25
Než každý na Naulu se činí po určitý čas a se štěstím pouze jemu patřícímu se povede jeho dílo i konání, tak i Kagagüst jen do času skrytý byl.
81.26
Na Kagar'mistrondi připadl Lümrandë, Pán zvědů, jen díky své zvědavosti od Ivarinden. Poté, co to hrůzné místo spatřil, chtěl rychle utéci, ale zápasu se nevyhnul. Kagagüst mu stačil uhryznout levou ruku, než v zápase z jeskyní Lümrandë unikl.
81.27
Tu jako bouře, s dryáky a bylinami všichni z Kagar'mistrondi posílení, vyhrnuli se do planin Tildoronských a mnohou zkázu ještě stačili napáchat, než byli zničeni.
81.28
Neboť pro Tildo byli toliko jako zástup vzteklých krys, jedovatých, nemocných a všetečných, ale snadných k pobití.
81.29
Také zahrada Utilma'manulweni, která patřila Noykim, Paní barevných luk, byla popleněna. Strom Nemikoy byl pohryzán, ronil mízu velice, až ke smrti, a po uzravení již nikdy neplodil.
81.30
Stejně tak studnu Ralsunë, čarovný pramen Paní Klompinë tak služebníci Kagagüsta zohyzdili, že zahynula.
81.31
Kagagüst sám se poté snažil uniknout a vydal se kvapně po schodišti dolů. Však pozdě bylo, neboť Örondë sám v podobě bouře ho dostihl.
81.32
V blescích a Holmoynem, kopím svým, Kagagüsta proklál a schodiště vedví rozťal.
81.33
Však tu Kagagüst sebral síly a pravil:
81.34
„Jak Ivarinden přichází a pak se mění, odchází, tak Tildo přišli a zase odejdou. Čas váš není věčný, vždyť nic není věčné, jak dáno od Mirondë, leda snad Tëy, ale ten je prastarý.“
81.35
Moudře pravil a Örondë krotil svůj vztek, až jen mohutný příval deště, namísto divoké bouře chladil bojiště ve sférách. A drak neblahý ještě pravil:
81.36
„Mé tělo je již slabé, proto jsem skonal. Má síla je však jako prokletí prorostlá v žilkách nerostu Kagmiriyun, který nikdy neodvrhnete. Je to stopa po vaší zradě na Melëra, které jste se dopustili. Jako zlé znamení vašeho konce nyní budete očima hledět na znamení Kagmiriyun a vaše mysl nenalezne klidu.“
81.37
Pak Kagagüst, nejzlotřilejší z draků, pohasl.
81.38
Tak se také stalo. Ačkoliv všichni ze služebníků Kagagüsta vyhlazeni byli a nezbyl z nich než prach, s lítostí Tildo pozorovali, kterak se pod trávou plazí Kagmiriyun.
81.39
Byl jako kořeny Baltugon, jako plíseň Zatass, na kterou se všichni bojí šlápnout, v nedobré předtuše.
81.40
A ačkoliv se všichni po čase uzdravili z jedů proradných, v duších Tildo již zůstal malý stín, někomu malý, jinému snad i větší.
81.41
Pohled na špatná znamení, na zemi se tvořící, byl totiž jako pohled na kostlivce lidí, který připomíná, že vše je jen do času.
81.42
Ten zlý čas, kdy Tildoron byl napaden, onemocněl a osudové znamení bylo zanecháno, se nazývá Melëra Tildoronuwo.

Mýty Naulu - Kagagüst
Mýty Naulu - Kagmiriyun

Sisto'melëra'alan – potomci Holkronovi

Rodokmen Třetích draků, synové i dcery Otce draků

 

82.1
Velký počet Melëra byl zplozen v prvním předvěku, ve Věku pralidí, ale jejich síla již nikdy nemohla být taková jako dřív. Neboť nikdy se nevrátí časy dračí, jaké bývaly, když Holkron byl ještě mladý.
82.2
A on povil málo dcer, totiž sedm, ale osmnáctero zkormoucených synů, každého podle jeho podstaty.
82.3
Mnoho jich padlo v ty časy, jen Narynghon Mocnolet žil velmi dlouho a dnes již není.
82.4
V tomto věku byly také zplozeni stovky Wu'melëra – Nižších draků. Jejich jména již nebyla tak důsledně zaznamenána, neskvěli se takovým uměním a silou – a hynuli i nižší mocí, než kterou by odolali praví Melëra.
82.5
Proto Sisto'melëra'alan jsou poslední z velkých draků. Linie jejich je nerozvětvená.
82.6
Jak rok draků upadal, někteří z nich přijmuli přízvisko a někdy i více, aby nahradili mizející slávu. Slovo ale nenahradí čin.
82.7
V očích mocí nižších tvorů však i Wu'melëra byli strašliví a sami maníci nebyli dlouho schopni rozpoznat, kde končí přímý, ukrutný rod Holkronův.
82.8
A jména dcer Holkronových ze Sisto'melëra'alan byla: Garandra Ledospárá, Randrapiyaha, Wemizuyna, Fotona, Sisiwäma, Ssilhat a Sloywäfa.
82.9
Jména synů Holkronových ze Sisto'melëra'alan byla: Ig'hutah Nestvůrobij, Ah'sakross Znesvětitel, Pehangun Širokodrápý, Narynghon Mocnolet, Drassot Jazykolam, Ssmakog Nepokoj, Ssataset Lstidráp, Gandur Bahnožel, Setor Roztodiv, Ah'makoss Nestvůrný, Ah'dunoss Ohonpal, German Zapalitel, Rotohag Sebevztek, Klamosstro Okovlad, Ghasto Černojiskra, Gimi Pravdomlat, Setando Hradopal a Sirkamar Zvratozvrat.
82.10
Tito neměli vznešených potomků: Pehangun, Drassot, Gandur ani Setor, Klamosstro, Ghasto, Setando, ba ani slavná Randrapiyaha, Fotona či Sisiwäma.
82.11
A takový byl rod synů Holkronových v Prvním předvěku.
82.12
Ig'hutah Nestvůrobij zplodil dceru, která nesla jméno Umdaräna Světadrápá Čepelocaska.
82.13
Ah'sakross Znesvětitel zplodil tři syny a jejich jména jsou: Assüker Ledoplanoucí Jeskyňmocnář, Gurgondör Stodrápý Kmenodrv a Tarmondär Moudrodráp.
82.14
Narynghon Mocnolet zplodil syny, kteří prahli po boji a moci a též se jim to často dařilo dosáhnout; byli to:
82.15
Kolkopän Cvikomlat, Komandär Kopízlam, Tostormür Štítozmar, Kagmordür Plamenvěd, Tohondä Bojeznal Černospalný, Garussemkar Lektvarhleď Rudohlavý, Rtüwanyar Širokoplášť Nepokojný, Rtüstigär Hlavomlat a Rtünimakor Velemstitel.
82.16
Ssmakog Nepokoj měl pouze jednoho syna se jménem Rimtospratör Jinohlavý.
82.17
Ssataset Lstidráp měl tři vznešené dcery a jejich jména byla Yakraghäna Závojznalá Krasošupina, Uwrontifära Hradobrána a Akokzafira Bílozubá Velekněžka.
82.18
Ah'makoss Nestvůrný byl mocným drakem a dštil okolo sebe strach a nenávist; měl toliko jednu dceru a její jméno bylo Wulkira Slunceznalka.
82.19
Ah'dunoss Ohonpal dal život jednomu synovi a jedné dceři, jejich jména byla Därkomör Pevnobojný Bohoprav a Umdaräna Šelmozpytná.
82.20
German Zapalitel zplodil čtyři syny, jejich jména byla: Garassmahar Velkohněvný Drápošlem, Goltassmahar Květohubný Plátosmah, Telortimür Pekloplamen a Tentopranmür Děsuznámý Rytířzhouba. Sám German byl zabit Yäkosem lučištníkem – a ten byl ještě velmi mladý.
82.21
Rotohag Sebevztek měl jednu dceru, které svého otce nakonec zabila, neboť pravda a mír zvítězily nad lží a nenávistí. Její jméno je Laratasëla Žhnutípaní.
82.22
Gimi Pravdomlat měl dva syny a ti nesli jména Rämontor Potvorspárný Hladokopí a Rotormän Pevnostmír, a ten sobě vystavěl ohromnou pevnost z jílu, kamení a kostí. Dcery Gimiho byly Wesemdigëla Lžíčepel, Wramdagüna Kladivná Zlorána a Utmöna Jeskyňzhouba.
82.23
Rämontor měl dva syny a jedenáctero dcer, jenž postupně opouštěly zpupnost draků a všechny, až na jednu, se staly moudrými.
82.24
Synové Rämontorovi byl Kolkür Ohnistojný Ocelháv a Gondür Mračislovo, jenž se stal mocným čarodějem, s velkými sály hluboko pod horami.
82.25
Slovutná dcera, Rämontorova nejmilejší, je Rämtorkonda Projemnělá Lučebnice, jež vynalezla dvanáctero mocných lektvarů – a ty pak byly obdivovány všemi draky.
82.26
Druhé dcery Rämontorovy byly Kendrumäna Polenrázka, Figundasta Zběsilice, Trägundasta Okazmamná Čaromíra, Assfëndrista Rukozbírka, Rämona Drobnohledka, Guhazma Popelavá Kopístřežka, Gussawüna Masolůna, Gussastranda Lučbyšipka, Assükerna Strašnohněvná Mlatkobijka a Asskumpräna Nociběžka.
82.27
Sirkamar Zvratozvrat povil čtyři syny a jednu dceru. Synové jeho nesli jména Ritoström Slujokujný, Drowintrur Podivnoplný Drahokovník, Galmostron Zapřísáhlo, a Mänkostor Proměnář a ten se stal mistrem přeměn, takže nakonec netrávil mnoho času ve své podobě dračí.
82.28
Dcera Sirkamarova byla Ahmaccela Mírnosplavná Dřevodrvka.
82.29
A takový byl rod dcer Holkronových v Prvním předvěku.
82.30
Garandra Ledospárá se stala matkou ledových draků a povila dva syny a jednu dceru, kteří nesli jména Nemutäneh Pověstný, Tehto'ssmör Ledohrad a Tehtuwramda Třpytivá. Leč další její potomci upadli a její potomstvo dále není považováno za velké Melëra.
82.31
Wemizuyna a její dvě dcery byly přikloněny dobrým cestám a vyhýbaly se bojům. Jejich jména jsou Wärkandira Důmyslná a Dezmiyela Ochotnice.
82.32
Wärkandira pak žila mnoho let a po tři věky a dosáhla velkého vědění. Svůj život zasvětila Hidrandëmu a hledání Panta'füsnaton.
82.33
Ssilhat zplodila tyto syny: Kraza'mirüss Černodělný, Koroz'wangut, Hergargont a též dvě dcery se jmény Epess'kilgëla Volkodrahá a Darmotonda Hněvčepelka.
82.34
Sloywäfa zplodila jen jednu dceru, jménem Ahmungala Bitvospárná.
82.35
Po tomto výčtu se již nikdy nezrodil pravý z Melëra a velký čas draků na Naulu odešel do dějin.

Al'Emani'wanëwan

O stvoření lidí
Mýty Naulu - Symbol Emani

 

83.1
A hle! Jaký byl svět před příchodem lidí!
83.2
Pohleďme a užasněme! Jaký bude, až lidé odejdou, jaká díla a zázraky zde byly a jaké přetrvají?
83.3
A tací tvorové byli na Naulu v dobách Al'Emani'wanëwan, totiž Stvoření lidí.
83.4
Ziyë se již ztráceli a pestrých Ewëni již bylo poskrovnu, stejně jako Hulnoy. Lepostiriyon zde sídlili a mnozí byli, ale přestávali být praví – a mnoho z nich spalo. Mëon též spali, Fäliyë bdících bylo málo a Fälisaminkon zase mnoho a šuměli v hrách s Mëlü. Tildo s Vasë a Alnë tu byli všichni v hojném zástupu. Sëli bylo nespočet. Melëra s Lükasëli bojovali, ale také s Fäliyë a Lepostiriyon. A řady mocných hrdinů, kteří se rodili a umírali s písní odvahy na rtech.
83.5
Tu povstala Niyenult, u které již dlouhý čas zrála ta myšlenka na zrození plemene, jež bude hýbat osudem světa. Neboť plamen její touhy se rozhořel v těch časech vrcholně a další studnice stvoření se široce rozevřela, klokotala tajuplnou písní a veliká záře se okolo jevila.
83.6
Müyë'äyinnë ta pocházela od Eliyannë, zvaného Sernozen, Kilistäwu a Ünomlan.
83.7
A praví se, že Niyenult je matka lidstva, i když lidé uctívali spíše Hidrandë, neboť je nejvyšší a nejmoudřejší. On ale lidstvo soudil se stejnou spravedlností, jako vše jiné.
83.8
Niyenult však lidem otevřela cestu k síle nejmocnější, totiž Emaläwi, lásce lidské, Lásce Pravé.
83.9
Avšak zdá se podivné, že by Pravá láska byla darována až Niyenult, ačkoliv její srdce jistě mocně plane. Praví se tedy, že snad Emaläwi bylo skryto od počátků u Mirondë, později snad u Eliyannë a ten jí ukryl do svého daru.
83.10
Lidé jsou pak přímým dědicem tohoto vzácného daru, jenž nenáleží nikomu jinému.
83.11
Zaplanula Niyenult velkým ohněm a pravila: „Spojme svoje síly ve velkém díle, lepším, jiném, než předchozí. Nechť nikdo z nás netvoří osamoceně. A takto chci podnítit velkou touhu, která ve vás dříme, a kterou je možné zažehnout neodvratitelnou jiskrou. Neboť je na světě ještě mnoho místa a mnoho podivuhodných skutků, které jsou v nás od Ivarinden a pochází od Mirondë. A ti nově povstalí z Müyë'äyinnë budou jako Wotörmi i Oyöli, početní jako Sëli a proměnliví jako Lükasëli, a tak silní jako Melëra, ale nikdy osamocení. Jejich duše bude krásná a něžná, ale budou jako oheň a voda a vítr a jako každý z nás, přizpůsobiví uvnitř a stálí navenek, budou na cestě a vždy budou přicházet a odcházet. Láska nesmírná, hýbající silou Mëon s nimi bude, láska, kterou svět ještě nepoznal. A nazývám je proto Una'mindalin, Tëru'anamastë a Kawëloti'fälimaynon.“
83.12
A odpověděl Hidrandë, když povstal ze svého trůnu:
83.13
„Věru, je cosi velkého před námi a jasnozřivosti mocné by bylo potřeba, abychom zhlédli všechny důsledky. Je dáno nyní, že oheň započal toto velké dílo, a pak je vidno, že oheň bude planout v srdcích a duších nadcházejících. A tentokráte všichni dáme dary a své předtuchy, abychom vytvořili zázrak, jako naši rodičové, Ivarinden, tvořili Naulinnë. Pak já, vládce Tildo, nazývám nově příchozí Emani, neboť to jméno, zatím dřímaje, je pro ně dáno od Mirondë.“
83.14
Tehdy spěšně, ve skrytu a v tajnosti, ačkoliv v pestrých barvách a pod vznešenými praporci, sešli se na velkém sněmu všichni Tildo a odkryli tajemství Studnice stvoření, zanechané a ukryté od Ivarinden.
83.15
Ten sněm byl znám jako Walenkormë'sënami a Sirdi na něj nebyl přizván, ačkoliv všech jedenáct Tildo se seskupilo kolem kulatého stolu. Velkou mlhou a šuměním vodopádů to místo bylo zakryto.
83.16
Příliš pozdě se Sirdi o tomto sněmu dozvěděl a také poté vždy vyzdvihoval domnělou zradu svých soukmenovců.
83.17
Ve Walenkormë'sënami se Tildo usnesli na velkém díle, jež bude vyhotoveno společnými silami.
83.18
I tu dali se všichni Tildo do práce a byli mezi nimi i mnozí Vasë, ale ne zdaleka všichni.
83.19
Přistoupili jeden po druhém a takto obdarovali životodárnou tekutinu v Müyë'äyinnë.
83.20
Tu však bylo vidět na tvářích Tildo, že všichni rozrušeni jsou a postiženi byli neklidem a nerozvážností. I to se mělo stát základem nového plemene.
83.21
Hidrandë vhodil do kádě mocnou svatou knihu, kde bylo mnoho požehnání, ale na zadních stránkách také visely prokleté a zakázané runy.
83.22
Alwamayna upustila zlatý valoun, který se všecek třpytil a byl krásný a veliký, ryzí tuze. Avšak nevšimla si, že valoun má uprostřed malý kaz, vyplněný špetkou esence Temnoty.
83.23
Täyirndë z lesů přinesla pučící ratolest, plnou sladké šťávy a hojivých sil. Ale byla tam v záhybu skryta také houba Polhë, která prorůstá vším, aby to padlé bylo.
83.24
Örondë svázal v káď bystrý blesk, jasné barvy a velké moci, který rozvířil kaši v nespočet proudů. Zároveň však sežehl díl velkým ohněm, jen to nebylo na pohled patrno.
83.25
Ilmunayna vynesla z hlubin šupinu ryby Fayahün, a po cestě jí ozdobila nejjemnější pěnou ze Západních moří. Ale také na ní ulpělo bahno, které po věky hnilo na dně a ukrývalo kupu podivných tajemství.
83.26
Horünen ze stepí, pln radosti, natrhal divoké květy, plné života, krásné a barevné. Leč v tom spěchu natrhal také jedovaté býlí a zlé bobule a kořeny.
83.27
Tak postupně přišli všichni a všichni darovali lidem své dary, podle svého smýšlení a svých elementů, neboť nedokázali jinak.
83.28
Mnëndin přivolal směsici větrů, aby tekutinu stvoření rozhýbali k životu, ale do proudů čerstvých a svěžích se přimísily i bouře a páry jedové.
83.29
Loynalë přistoupila a pronesla dlouhou modlitbu, která zčeřila hladinu kádě jako velké požehnání. A v ní se pravilo, jak nesmírná bolest bude mezi lidmi, ale vždy krátká, i dobré milosti se mnohým dostane, aby utrpení nebylo dlouhé, i to vše se často bude střídat. Od těch dob mnoho slz pro Emani ronila.
83.30
Lümindon naplnila číši ženskou mízou i semenem bujných samců, a vhodila velkou radost. I nechala dlouho do ní proudit tmavé pivo z polí Tildoronu a také silné víno, sladký dar ostrovů z jihu. Však vína bylo příliš mnoho a opilost byla vždy velkým zlem pro plemeno lidské.
83.31
Niyenult byla velmi štědrá, a proto je u lidí ve velké vážnosti. Do kádě totiž přinesla směs těch nejsytějších barev, které tvořily podivný a čarokrásný obrazec. Vhodila do životodárné kaše také své kladivo Dolstiri a kleště Olkitori a smotek nití, jehlu Piswondin a ohořelé poleno z počátků ohnišť Lepostiriyon, z krbu starých domácností, zvané Sesohamlo. Každý z těch darů nesl s sebou nesmírnou moc tvořit. Však do toho všeho se jí také připletla podivná havěť, skrytá ve stínech, ačkoliv později se říkalo, že Niyenult darovala lidem dary nejočištěnější.
83.32
Osqaldin přistoupil ke kádi jako poslední. Vdechl do kaše slova osudu a ta se promísila se všemi dary jako požehnání. A hle! Osqaldin neučinil nic špatného, ale ani nic velmi dobrého. Pravil slova dobrého osudu, který bude vždy plný naděje, ač se bude zdát, že je světlo v nedohlednu. Vždy však světlo pro lidi bude čekat pod obzorem a bude stačit vydat se na cestu správným směrem.
83.33
Jen Sirdi ke kádi nebyl přizván. Velké snažení mu neuniklo, a když se přiblížil ke kádi, byl odmítnut. V ten čas totiž ostatních sezvaných jedenáct Tildo mělo dost sil Sirdiho zadržet. Ve velkém vzteku obcházel okolo shromáždění a jeho zloba z něj vytékala jako černá řeka. A pravil:
83.34
„Tak dáno vůlí Mirondë, kterou každý cítí, i když nikdo jako pravdu celou, že já dám ještě lidem dar veliký, podle mé přirozenosti. A střezte se mé pomsty, za to, že jsem nemohl vložit dar při zrození nového plemene, i když jsem tak chtěl učinit. Vás jedenáct je tím vinno.“
83.35
I tak se zrodilo Fä'tumä Nöno'emani, totiž Třináctero otců lidských. A každý z nich založil velký rod, velké plémě, které se pomnožilo velmi. Však někteří již nejsou a zanikli v toku času, v krutých dějinách.

Fä'tumä Nöno'emani a jejich národové

Rody Lidí, místo jejich vzniku a jejich Praotcové
Mýty Naulu - Znamení rodů lidských

 

84.1
Třináctero otců lidských bylo a oni dali vzniknout velikému pokolení.
84.2
A též jejich ženy přišly, které potomky všechny nesly, jež zemi zaplnili. Není pak jejich místo na Naulu o nic menší, nežli otců jim vládnoucích, ač otcové přišli jako první.
84.3
Nikdy již poté nežili lidé dlouhý život jako v těch prvních časech, a vždy Nöno'emani nejstarší z toho lidu byli.
84.4
A s praotci přišly na zem vždy tucty svůdných žen, jež podobny Lümindon plnily přání svých mužů, nyní otců velikých národů; a odměnou jim byla láska, přízeň a sláva.
84.5
Tehdy se lidský rod rychle rozšiřoval, v pohledech Mëon a Fäliyë, ačkoliv pomalu, podle vidění lidského.
84.6
Praotcové vyšli již ve zralém věku, s těly mocně stavěnými a jasným pohledem, jenž zářil do daleka, jakoby vládli starých kouzlům.
84.7
I mocný byl též jejich vous a jejich vlasy šlechtěné, rychlí byli a bystří, svižně se učili novým věcem.
84.8
Žádný z praotců nepřišel na svět jako starý ani příliš mladý, a jejich mužství bylo veliké. Též ženy jejich byly krásné, pružných těl, plodných a svůdných.
84.9
Alnë a Vasë toho světa též dychtivě učili Emani novým uměním a všeobecně veliká radost vládla v tom krásném čase.
84.10
Prvním otcem byl Don a vyšel z jeskyní Kalperských v pohoří Fenminë, z Demlawy. Jeho ženy byly dobré matky a jejich jména zněla: Filipa, Läciya a Nataliya.
84.11
Žil Don dva tisíce osm set a dvanáct let a plodil syny a dcery. Tak vznikl národ Aënöni, země Východních lidí.
84.12
Velké časy byly pro Aënöni, a ještě budou a mocné je pokolení jejich.
84.13
I zamiloval si Aënöni Osqaldin Tanka'fistiyë a žehnal jim velice. Od těch dob vždy lidé Východní Osqaldina milují, ačkoliv Hidrandëho ctí a též ho obdivují.
84.14
Druhým otcem byl Ugay. On se vynořil z jezera Polgyamyg poblíž Sintoru. A měl devět žen, dobrých a plodných a jejich jména byla: Miygussa, Anatöli, Böh'sstura, Boykuy, Tümuminda, Permüday, Ülana, Dzarzäna a Darzür'dzay.
84.15
Žil Ugay tisíc dvě stě a devadesát let a plodil syny a dcery. Tak vnikl národ Ogoli, země Žlutých lidí.
84.16
Velké časy byly pro Ogoli, a ještě budou a mocné je pokolení jejich.
84.17
A putovali Ogoli velice a přeplavili se i do Jinozemě a do Černozemě, ačkoliv lodí nestavili – dostávali je totiž darem.
84.18
Třetím otcem byl Radyär. Vystoupil z Rudého stromu božího v Jihozemi, jenž zove Kawüri'was'fäliyo. Měl věrnou ženu, která byla plodná po mnoho let, jméno její bylo Onyana.
84.19
Žil Radyär devět set a dva roky a plodil syny a dcery. Tak povstal národ Wumäni a země Čtyřprstých.
84.20
Však velké časy byly pro Wumäni a nejsou i nebudou. Totiž poraženi byli a porubáni do posledního či ztraceni ve hvozdech ve zlých časech Černých válek.
84.21
Běda jim a osud těch ať nestihne nikoho více nežli snad Skoloe.
84.22
Čtvrtým otcem byl Karl a on povstal z popela z pohřební hranice Tvora Netvora, zvaného Krokomän, aby převzal po něm vládu nad krajinou. Byl zván také Powrost nebo Karl Mocný. Měl tři ženy, ale jednu po druhé, neboť ovdověl po jedné i druhé. Ony se jmenovaly Elza Zlatá, Mariyuna z Rissiki a Anastaza Roztomilá.
84.23
Žil Karl dva tisíce a pět set dvacet pět let a plodil syny a dcery. Tak zplodil národ Ëonöni, národ Západních lidí.
84.24
Karl Mocný je pohřben na hoře Fura, kde věčně spí v honosné komnatě z mramoru a božského dřeva. Jsou s ním uloženy i velké poklady, jeho černý meč Krompah, čarovný pás síly a štít Orgosimpoy. Je tam také mnoho zlata a jiných drahopokladů.
84.25
Kdo byť spatří čarovné nápisy v podzemních komnatách, promění se v kamenný sloup a již nikdy neprocitne, nýbrž strážit bude Karla Mocného na věky, jako již mnoho jiných.
84.26
Velké časy byly pro Ëonöni, a ještě budou a mocné je pokolení jejich.
84.27
Pátým otcem lidí byl Yargor, zvaný také Modrobrada, měl totiž modré vousy dlouhé na sto sáhů. Vyšel z ledové jeskyně Holgödanger na severu Jinozemě.
84.28
I pojal k sobě mnoho žen, a ne všechny byly ušlechtilé, ale všechny byly krásné a zplodil s nimi dobrá pokolení statečných hrdinů. Nejsou známa již všechna jména, avšak největší z nich jsou Utala, Hyümdala a Nikoleta.
84.29
Yargor Modrobrada žil tisíc a dvě stě devadesát osm let a plodil syny a dcery, i věru mnoho jich bylo. Tak položil základ národu Atumyön, národu severních lidí.
84.30
Velké časy byly pro Atumyön, a ještě budou a mocné je pokolení jejich.
84.31
Šestý otec je tajemný a jeho jméno je možná Opok, ale jiní říkají Opoläk nebo také Burmudir, neboť jeho národ byl vždy malý a brzy zaniknul. Neznáma je jeho žena.
84.32
Burmuni si říkali, lidé vysokého vzrůstu a silného ducha, kteří ovládali tajuplná učení starých časů.
84.33
Nyní však Burmuni již nejsou, alespoň co je známo. Též není známo, odkud povstali.
84.34
A běda, nelehké časy vždy byly pro Burmuni a ti již nikdy více nebudou.
84.35
Ale praví se, že Opok se snad proměnil ve stále živého ducha, či snad i nestvůru a chodí světem nepoznán. Je s ním velká síla.
84.36
Sedmý otec byl velmi slavný ve svých činech a byl velkým pěvcem čarovných písní. Jeho jméno bylo Giyumess a zván byl Zlatojazyk. Sestoupil z lehkých bílých oblaků na východě Jinozemě. Zrozen byl zároveň se svou harfou, Limondi.
84.37
To místo, domnělé, kde sestoupil Giyumess na zemi se svou písní, bylo zváno Elekto'miyëni a je posvátné. Mnoho strážců ho střeží a nevpustí nikoho, aby neznesvětil velké obětiny božstvům.
84.38
Giyumess nepojal k sobě žádné ženy v manželství, neboť tak nebylo zvykem jemných lidí, ale vešel do lůna mnohých sličných panen, by zplodil velké hrdiny.
84.39
I žil Giyumess tisíc a pět set padesát devět let a plodil syny a dcery. Z něho povstal národ Haylal, také Fäzih, národ jemných lidí Jinovýchodních.
84.40
Velké časy byly pro Haylal, a ještě budou a mocné je pokolení jejich.
84.41
Osmým otcem byl Luciyus Štětcovlad. Jako dar mu byla dána tvrz Teludosiyum, ve které se zrodil, z dobrého, božského kamene. Jeho žena byla věčně mladá bojovnice Yolena, která mu byla vždy velkou oporou. Ač velkou válečnicí, její lůno bylo až do stáří šťavnaté. Zatímco ona válčila v časech potřeby, Luciyus maloval obrazy nesmírné krásy na její tělo i po celém svém království.
84.42
I žil Luciyus devět set čtyřicet dva let a s Yolenou plodil syny a dcery. Povstali tak Sünöni, národ jižních lidí.
84.43
Velké časy byly pro Sünöni a ještě budou a mocné je pokolení jejich.
84.44
Žehnáni jsou Sünöni mocí Niyenult, která je miluje pro jejich umění, i pro oheň v jejich srdcích.
84.45
Devátý z otců zove tisícem jmen, ale první z jeho jsou Oma Ominga Ondula Mebwanda a je podle nich znám. Ti, pro které je takový jazyk příliš složitý, vyslovují jeho jméno jako Ominda.
84.46
Zrodil se z bahna černého močálu Uhuta a stejně jako černý je močál, tak černá je kůže jeho potomků. Žen jeho byl bezpočet a nejsou známy jejich jména, leda by v těch krajích neblahých byla žena v cennosti více než kůň či velbloud.
84.47
Žil otec lidí černé kůže po tisíc a dvě sta dvanáct let a plodil syny a dcery a věru, mnoho jich bylo. Ke stáru již nebyl černý, ale kůže jeho zšedla, i vlasy a vousy, až do planoucího stříbra. Tak vznikl národ Kalnöni, Černých lidí.
84.48
Velké časy byly pro Kalnöni, a ještě budou a mocné je pokolení jejich.
84.49
Desátým otcem byl Laykun, zvaný také Lodivoj. Zrodil se na žírných lukách na východě Jihozemě. Za ženu pojal nejprve Ccangu Bujnou, a ta mu plodila potomky po mnoho let, než byla otrávena proradnými Wucc'humany. Jeho druhou ženou pak byla překrásná Taypin Fialový Pás.
84.50
A žil Laykun dva tisíce a čtyři sta šedesát let i plodil syny a dcery. Tak dal vzniknout velkému národu Lidí ostrovních, Kintalonöni.
84.51
Velké časy byly pro Kintalonöni, a ještě budou a mocné je pokolení jejich.
84.52
Ač Ilmunayna si Kintalonöni nevšímala nijak zvlášť, Elto, Pán moří, její syn, si tento lid zamiloval velice.
84.53
Brzy po svém zrození se Laykun vydal na moře a již nikdy se nevrátil na velkou pevninu, stejně jako jeho celý národ.
84.54
Jedenáctý otec lidí byl zván Yalumba, ale možná spíše Ubwunda i jinak, není totiž již na světě ni on, ni jeho plémě. Pronásledováni byli po dlouhý čas a po rozprchnutí nakonec pohubeni byli.
84.55
Toliko je známo, že jejich národu se říkalo Olanöni a jejich barva kůže byla zelená a neměli vlasů ani ochlupení. Zapomenuto je místo, kde byli zrozeni, jen toliko je známo, že povstali kdesi na pobřeží Jinozemě.
84.56
A běda! Vždy proklet byl národ Olanöni a ztěžka unikali sudbám, až nakonec všichni zanikli a nikdy se nevrátí.
84.57
Dvanáctý otec lidí jest Zoltah'cca, tak zvaný Rudý král Opopän. On byl všecek chlupatý, jako jsou zvířata, ale v moudrosti byl taktéž výjimečný. Vždy žil v souladu s přírodními silami a nadevše jeho lid miloval lesy. Pojal k sobě mnoho žen.
84.58
Žil Zoltah'cca na sedm set osmdesát devět let a plodil syny a dcery. Povil tak národ Fëlinöni, národ Lesních lidí, či lidí chlupáčů.
84.59
Velké časy byly pro Fëlinöni, a ještě budou a mocné je pokolení jejich.
84.60
A milováni byli a jsou Täyirndë, která je oblažuje velkou pomocí.
84.61
Třináctý otec jest vodním vojvodou, zove Minikatiki Mořemír. Sestoupil z pěny na vlnách mezi Pestrými ostrovy na jihu Jednozemě, jež zovou Keltir'milöni.
84.62
I měl Minikatiki mnoho žen, které pojal jako vdovy po velkých válečnících. Jejich děti ale byly vyhubeny ve vodních válkách a zbylo jich jen nemnoho.
84.63
Žil Minikatiki sedm set a osm let k tomu i plodil syny a dcery. Tak vznikl národ Lakayliki, národ lidí, kteří žijí na lodích.
84.64
Velké časy byly pro Lakayliki a snad ještě budou a mocné bylo pokolení jejich po krátkou dobu, ale již nebude.
84.65
Ilmunayna miluje toto pokolení a mnohé z nich mění v rybky, aby život svůj mohli trávit v rozkoších Olämon.
84.66
Tak jest dáno, že z krajin Tildoronu a ze všech darů jejich povstalo na Naulu třináctero plemen lidí.
84.67
Velká díla jsou připravena pro plemeno lidí a též množství velkých děl již stačilo vzniknout a zaniknout.
84.68
Neboť lidský rod je pilný nad včely a nezná hranic ve své fantazii a ve své vůli množit se a plnit svět sám sebou. Je měkký jako tvárná hlína hrnčíře a jindy zas rod ten je tvrdý jako krystal srdce hory. A nad to vše jsou lidé připraveni a schopni milovat nesmírnou láskou, jež jim dává sílu ovládat osudy své a světa okolo. A láska je jejich znamením.
84.69
Nechť jim Tildo, Ivarinden, jakož sami Mirondë žehnají na věky!

Mýty Naulu - Znamení rodů lidských

Emaniya'leri

O jazycích lidí, i jejich prvním písmu
Mýty Naulu - Písma lidí

 

85.1
Poté, co se lidé zrodili ve stejném čase, ale v různých místech, neznali žádné řeči a nemohli spolu rozmlouvat.
85.2
Avšak nevadilo jim to, neboť jejich mysl byla čistá a otevřená okolním jevům.
85.3
Čerstvé plémě dychtivě hltalo výjevy nepoznaného světa, smích byl s nimi a láska, jež nepotřebuje slov.
85.4
Tu Tildo, blahoslavení, probudili v lidech již ze studní daný dar řeči a nechali je promluvit vlastním jazykem, vždy jedním slovem s každým příchodem Fö, každým dnem.
85.5
Všechna plemena, každá z velkých ras lidí, tvořila slova jinak a navzájem by si nerozuměli.
85.6
Ba ani samotní Tildo netušili, jaký bude nakonec jejich jazyk, a někteří z nich byli nadšeni novými proudy neznámých slov.
85.7
A Sirdi byl zaražený a bručel i syčel slova nenávisti i pomsty, když viděl radost lidí, i radost Tildo.
85.8
Neboť slova lidí jsou darem Ivarinden a nejsou podobná jazyku Domödi.
85.9
Tu samotní Tildo, a jistě i mnoho z Vasë i Alnë, zvědavě kráčeli mezi ranými Emani, někteří neviděni, jiní zahaleni v jiné podobě, jiní se zase skvěli.
85.10
Každým dnem pak přibylo jedno slovo ke každému jazyku, kolik jich mezi lidmi bylo a těch vzniklo zpočátku třináct, jako rodů Emani.
85.11
A podivovala se božstva, kterak tisíceru slov nerozumí a sám Nelënar, Pán mocných slov pravil:
85.12
„Ač nezlomný je Domödi, jazyk náš, král všech jazyků, v plášti z Böy, zdá se mi, že teprve Emani rozvinuli pestrý vodopád slovní rozmanitosti. Žehnám tomuto svatému dílu, které nebylo předpovězeno, ačkoliv nepochybuji, že též je v neměnných úradcích prastarého páru. Nechť započne poznávání světa ústy Emani.“
85.13
A požehnal lidem, aby jejich slova byla pestrá a bohatá, až k nepoznání.
85.14
Tu však pravil Human, Pán služby a povinnosti, syn samotného Hidrandë:
85.15
„Nesmí býti zapomenuta pravá jména Tildo, jakožto i Vasë jejich. A stalo by se tak, kdybychom nechali Emani svobodně pojmenovat všechny vládce a pány tohoto světa. Proto povedu je, prozradím všechna svatá jména a z jejich přehršle jazyků zvolím to, jež bude nejlépe znít zpěvem a jež bude nejpravdivěji odrážet svátost daného božstva.“
85.16
Tehdy Human pověřil trojici svých dcer, aby vytvořily čarovné vázy, jež se zovou Al'Silmi'lakoyannë, z hlíny, krve a květin lučních.
85.17
Do stěn těch světlých váz, mezi ornamenty zdobné, pak nechal vyrýt všechna pravá jména Tildo, Vasë a Alnë z rodů nejdůležitějších.
85.18
Byla vepsána jazykem Domödi.
85.19
Poté, Human sám obcházel od plemene Emani, k plemeni jinému, slýchal jejich jména a nová slova, nechal do Al'Silmi'lakoyannë zapisovat vždy jména božstev, po vzoru lidském.
85.20
Tak vždy ke každému Pravému jménu božstev bylo lidmi samými utvořeno slovo jiné, jež božstva sama přijala jako sobě libé.
85.21
Nuž, jak šel den za dnem, slov Emani v každém z jejich jazyků přibývalo a Tildo i Vasë užasli.
85.22
Však neznali Emani písma a jen zpívali slova svá do větru a korunám stromů, či laskali s nimi sebe navzájem.
85.23
Tu první přišla k národu Sünöni, k lidem jižním, Neda Milena, Paní zručných slov, dcera Niyenult.
85.24
Každému z plemen Emani pak dala jako darem slavné písmo, jež zachycovalo jejich řeč.
85.25
A to bylo pro každého jiné – totiž bylo přizpůsobeno právě tomu jazyku a také krajině, ve které takoví lidé žili.
85.26
Písmo bylo tesáno do měkkého kamene úspornými rýhami, jindy zase to písmo vytlačovali lidé do tenkých jílových destiček, jindy zas psali štětcem na bílá dřívka, či skládali z provázků slova a čísla.
85.27
Tak vzniklo třináctero původních písem, ale jak se prastaří lidé rychle učili, též nová písma vynalézali a zkoušeli. Některá se pak ujala místo těch starších, od božstev daných.
85.28
V tom čase též Tesilë Limas, Pán dobrých výtvorů, syn Niyenult, se jal naslouchat třinácti rodům lidí.
85.29
Společně se svou družinou chtěl totiž poznat, jaká jména si lidé navzájem dávají a jak se oslovují.
85.30
Též jim toužil poradit, pokud by tápali, a snad též je usměrnit, aby v mladém lidstvu probudil zájem o starobylý význam pravých oslovení.
85.31
Po mnoha letech sepsal sto třicet silných knih, desatero pro každé plemeno, která obsahují na desítky tisíc jmen lidí, mnoho z nich již dávno neužívaných.
85.32
U každého jména, jež se potom stalo jménem svatě potvrzeným, byl též uveden skrytý význam a též slabiky moci, jež měly ochraňovat nositele toho jména.
85.33
Též tam byla u každého jména uvedena pravá barva, která tomu jménu náležela a těm, kdo by pak studovali zákonitosti Naulu, pomáhala by ve studiu; též v kouzlech.
85.34
A že tolik píle a čar bylo ukryto v těch knihách, a že tolik významu bylo věnováno jménům lidí, rozezlilo se plémě Melëra, neboť draci na svá jména byli vždy velmi pyšní a citliví.
85.35
Škoda jen, že ty svaté knihy nyní spočívají v Tildoronu, ve velkém Hal Ana'waldanon'tildonnen, kde sídlí samotný Hidrandë – zde tak ukryté před ubohými lidskými válkami a sváry let pozdějších.
85.36
Snad mír a klid mezi lidmi, jenž možná někdy přijde, přesvědčí Tildo a Vasë, aby knihy propůjčili zpět mudrcům z lidského rodu.

Yolomë a Lü'polmi'fimiyondon

Příběh o vzniku vína a piva

 

86.1
Nyní, když byli lidé odhaleni světu, je potřeba porozprávět, odkud se vzaly nápoje jimi vyráběné, opojné, totiž piva různá, vína všeliká a medovina silná.
86.2
To Tildo zpočátku takového opojného nápoje požívali, ačkoliv nenesl název pivo, či víno.
86.3
Velkolepé jsou hostiny Tildo a mnohých Vasë.
86.4
Na kulatých a oválných stolech leží mísy a talíře, pekáče a hrnce, džbány a číše, poháry a sklenice. Jsou tvarované na tisíc ornamentů a na nich obrazy vzniku světa a Ivarinden ve velkém díle.
86.5
Však nejskvostnější z nich je Undol'ina, Pravostříbrná číše požehnání, kterou si posílají při hostinách mezi sebou pijáci. Hidrandë vždy první, pak po jeho pravici Alwamayna a po jeho levici Osqaldin.
86.6
Její strážkyně je Alwamaina.
86.7
V Undol'ině, číši skvostné, proudí od pradávna Yolomë, nápoj lahodný a posunující duši všech tvorů Naulských do oblačných výšin, každým douškem výše. Avšak když je duše na vrcholu, každým douškem svrhována je níž a níž, až k prudkému pádu.
86.8
Proto již od věků, i pro Yolomë platí, pít do polopita.
86.9
Praví se, že ten nápoj je jako krev Ivarinden, jež je smísena se starodávnými barvami a jakožto taková, je posvátnou tekutinou, hodnou básní a písní.
86.10
Ostatně písně a básně jí též byly a budou skládány, v opilecké zpěvu a bujné náladě.
86.11
Tu pohádal se kdysi Polmi, Pán zlodějů, s Alwamaynou pro věc neznámou, ale jistě malichernou, jak i v těch časech činili bohové a poté i lidé, byli totiž notně opilí.
86.12
A snad i záviděl Alwamayně její čestné místo vedle samotného Hidrandëho a snad to bylo proto, že Polmi rád kradl cennosti z Alwamayniny říše.
86.13
Aby se jí pomstil, počkal, až Tildo půjdou spát po hostině a číši uzmul.
86.14
Mířil k oceánu, aby do něj číši vylil a urazil tak majestát vzácného pokladu – a především poukázat na neschopnost Alwamayny ho ochránit.
86.15
Po cestě si však dobře doušky přihýbal, až nakonec i on byl zmožen a upadl do spánku. Přitom číši nechal převrhnutou. Na tom místě pak vzniklo jezero Oy'yolomani, kde snad do dnešních časů je dost božského Yolomë pro všechny.
86.16
Tak se Yolomë dostal na svět a první ho okusila opice. Proto je nyní tak hravá a ztřeštěná.
86.17
Však netrvalo dlouho a v nádobách a měchách všelikých maníci roznesli Yolomë po Naulu a započali vymýšlet, kterak takovou lahodnou tekutinu uvařit.
86.18
Neboť netrvalo dlouho a Oy'yolomani si přivlastnil Melëra Wutränol a skryl ho před světem.
86.19
Již nikdy se však nepodařilo vyrobit takový alkoholický nápoj, jak pravé Yolomë z nebes.
86.20
První vzniklo víno a pochází od Lükasëli. Na teplých severních svazích východní Jihozemě se mu dařilo nejlépe a odtud pochází starobylé umění.
86.21
Nazvali ho Nëmi, ale skřítci později mistrovství vína rozvinuli nejvíce a říkali mu Oymalomi. Emani víno nazvali Bolo a trpaslíci mu říkali Agzul.
86.22
Ale žádné z božstev nepomáhalo Lükasëli při tomto úkolu – však také dlouho trvalo, než se z kalných, trpkých moků podařilo vyšlechtit nápoje lahodné.
86.23
Po dlouhém čase, z chladných končin severní Jednozemě medvědí Zvěroměnci přišli s lahodnou a silnou medovinou, kterou nazvali Tiyüng.
86.24
Však nezávisle na nich, z medu deštných lesů byla vyrobena jižní medovice, zvaná Kalamorto. Tu poprvé vytvořili lidé, když ještě trvalo jejich šťastné období.
86.25
Pivo dlouho nebylo známo a pochází až od Emani. Nazvali ho Modoh nebo Modoza, ale ten název se později používal jen pro tu nejvyšší jakost piva.
86.26
Skřítci pivo nemilovali a toliko nejjemnější druhy byly dost lahodné pro jejich ústa. Nazývali ho Romitöni.
86.27
Stejně tak jako bohové neznali míru pití, ani nikdy potom další maníci Naulští. Povznášeli svou duši výše, ale málokdo dokázal odhadnout, kdy je nejvýše, proto často padali do zrádných hlubin.
86.28
Snesení opojných nápojů z nebes na Naul byl jeden z důležitých činů Polmiho.
86.29
Avšak nejzvláštnějším dílem Polmiho bylo Lü'polmi'fimiyondon, Uzmutí tekutiny tvoření.
86.30
Neboť bláhové by bylo domnívat se, že Müyë'äyinnë zcela vyčerpány byly a ani kousky by nezůstaly.
86.31
A věru, ještě na dně a na stěnách, i jiných, podivných zákoutích těch duchovních a mystických míst zbylo dostatek tvořivé esence, bezbarvé a všebarevné hmoty, podivné esence od Ivarinden.
86.32
Ta tekutina se zove Fimiyon a pečlivě byla odnesena a schraňována v Tildoronu, přímo v sálech Hal'ana'waldanon'tildonnen, kde jí střeží Alnë Ertiyo'wära, Duch strážce pozůstatků Müyë'äyinnë.
86.33
Zapovězená byla pro všechny Tildo, leda snad by sám Hidrandë svolal veliké tvoření bytostí nových. A nedotknutelná byla pro všechny ostatní.
86.34
Při jedné své taškařici Polmi předváděl směšný krabí tanec, se svou družinou, aby rozveselil okolí a motal se neopatrně po Hal'ana'waldanon'tildonnen, až spadl do jedné nádoby, kterou na chvíli přestala hlídat Ertiyo'wära, zmožena smíchem.
86.35
Však nebyla to náhoda, jak se později pravilo, nýbrž to měl mít v úmyslu již po dlouhý čas.
86.36
Všecek byl vyplísněn a též rázně potrestán, ale Polmimu se kát a strpět trest zdálo výhodné.
86.37
Nechal si totiž v botě na celé vědro Fimiyon, aby jí uzmul, jak bylo jeho přirozeností. I s poťouchlým úsměvem se vzdálil.
86.38
Pak sestoupil na zem, nejprve do hájů Amëlüyinisis, kde z Fimiyon vytvořil pramen. Učinil tak za hluboké noci, kdy Lëy nesvítil a nikdo nespatřil Fimiyon na Naulu.
86.39
Ten pramen bublal a vířil nespočtem barev, všech barev, ale zároveň žádnou barvu neměl.
86.40
Se svou hravou povahou pak Polmi vytvořil Yotayota, rarášky zpěvné, kteří neposlouchali nikoho a rozdávali stejnou měrou veselou píseň jako škodolibou radost, i rozutekli se všude po Naulu.
86.41
To byli první z Nëantë – Dětí světa. To jsou ti tvorové a ta plemena, která nejsou stvořena Tildo, velkým úradkem, ale utvořili je Vasë, Alnë, či nižší maníci.
86.42
Tak se ukázalo, že Polmi svou zlodějinou přinesl maníkům velké dary.
86.43
To však již není v příbězích této knihy.

Mýty Naulu - Yolomë

V případě, že na stránkách naleznete chybu, prosím, napište mi na níže uvedenou emailovou adresu.

World Naul - tildoron@gmail.com

Děčín, Czech Republic, Martin Horák - by WIX

bottom of page